98 Upíří deníky
zde v čistém vzduchu mimo město příliš jasné, než aby se do něj dalo hledět – neustále převalovalo na horizontu. Výhled kolem byl příšerně, až hypnoticky monotónní – jen pár stromů a nekonečné kilometry suchem zhnědlých travnatých kopců. Nic zajímavého se tu nikdy neobjevilo. Jediné, co se měnilo, jak postupovali na sever, byla stále větší zima. Pro všechny bylo obtížné žít na tak malém prostoru. Damon a Elena uzavřeli příměří – nebo ho alespoň předstírali – tím, že se navzájem ignorovali, což by Elena dřív nikdy nepokládala za možné. Damon jim to usnadnil, protože si nastavil jiný spánkový cyklus než ostatní. Díky tomu byl zároveň vždy někdo na stráži, zatímco se obromuti plahočili dnem i nocí vpřed. A pokud byl vzhůru ve stejný čas jako Elena, jel mimo palankýn na velikánském krku obromuta. Oba máme tak tuhý krk, pomyslela si Elena, ani jeden nechce být první, kdo ho skloní. Ostatní v palankýnu mezitím hrávali drobné hry, například sbírali podél cesty dlouhá uschlá stébla trávy a zkoušeli z nich uplést panenky, plácačky na mouchy, klobouky a biče. Ukázalo se, že Stefanovi se daří plést nejpevněji, a tak jim všem vyrobil plácačky na mouchy a široké vějíře. Také hráli různé karetní hry s malými tuhými jmenovkami (že by snad lady Ulma předpokládala, že budou cestou pořádat večírek?) místo opravdových karet, které
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179794