PODZEMÍ
jící sovou s kulatými brýlemi. Na nálepku kdosi načmáral slovo Deník. Paní Burrowsová okamžitě poznala manželovo neúhledné písmo. „Tohle je ono. Konečně zjistím, co se doopravdy stalo,“ oznámila hromadám krabic v místnosti. Zůstala sedět u stolu a pročítala si deník od prvního řádku k poslednímu. Otáčela stránky, na nichž často nacházela špinavé šmouhy od prstů. „Willovy,“ zašeptala s láskyplným úsměvem, protože věděla, že ty otisky jistě udělal její nevlastní syn. Čím dál četla, tím větší vzrušení ji přemáhalo. Konečně se dozvěděla, co Will s Chesterem zjistili před svým zmizením. Ačkoliv neměla tušení o chodbě, kterou chlapci znovu vyhloubili pod jejím někdejším domovem na Broadlands Avenue, ani to, zda existuje nějaká spojitost mezi jejich zmizením a nálezy doktora Burrowse, přesto se nemohla zbavit dojmu, že se konečně pohnula z místa. Dychtivě četla manželovy postřehy o těch podivných lidech, jichž si všiml v Highfieldu, o zářící kouli, která se objevila v domě paní Tantrumiové, i o místním zámožném podnikateli z osmnáctého století, siru Gabrielu Martineauovi. Když došla k popisu budov, které tento muž nechal postavit ve staré highfieldské čtvrti včetně náměstí, jež neslo jeho jméno, zarazila se a chvíli jen tak vyhlížela z okna, než se opět ponořila do četby deníku. Nakonec se propracovala k posledním záznamům a všimla si data u jednoho z nich. „To bylo té noci..., té noci, kdy Roger odešel,“ pravila napjatě. Zrak jí padl na slova Musím se vydat tam dolů. Dočetla až na konec zápisu, který byl poslední v celém deníku, a znovu se k nim vrátila. „Co tím myslel – tam dolů? Kam dolů?“ Zalistovala prázdnými stranami do konce deníku, aby se ujistila, že jí nic neuniklo. Na zadní předsádce si všimla tužkou napsaného jména a telefonního čísla. Pan Ashmi – farní archivy, přečetla si. Will s Chesterem přenocovali v hlavní místnosti, Will na hromadě koberců, které Marta rozprostřela po podlaze u truhlic s mapami, a Chester na kusu nábytku, který Marta označovala jako „ataman“. Když se o něm zmínila poprvé, Chesterovi radostně zajiskřilo v očích, protože si představil, že bude po dlouhé době spát v něčem alespoň vzdáleně podobném opravdové posteli. Poté co pohovku oprášil, ho však čekalo 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179787