„Napadlo mě tohle: když píšeš knihy nebo o knihách, píšeš především o sobě.“ „Triviální pravda, ale nezoufej, tvým čtenářům to bude znít jako moudrost.“ Lumír se pochechtává. Oskar ví, že Lumír je patrně inteligentnější a určitě vzdělanější; to, co jeho přítel poněkud postrádá, je — zjednodušeně řečeno — emoční inteligence. Tak prostoduché definici své osobnosti by se ovšem Lumír vysmál. „Poslouchej mě. Netvrdíš snad sám, že pravda je vždycky dialogická? Ve skutečnosti jste ovšem všichni monologisti.“ „Dobrá, dobrá. K věci.“ „Pokouším se psát jímavé lidské příběhy, které pak bez nejmenších skrupulí hodnotí autoři článků s názvem Proč je důležité se nedojímat. Snažím se psát cituplné příběhy, které pak bez zábran recenzují lidé, jejichž vlastní citový život je v troskách. O mých citech a citech mých postav s ironickým odstupem píší lidé, jejichž nejhlubší cit se týká psa.“ „Ale blbost.“ „Neunavuj se argumentací.“ „Šílíš? Chceš snad říct, že nejsem schopen citu? O čem se to tady bavíme?“ „Dobře,“ promluví Oskar po chvíli. „Praktická zkouška.“ /102/
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179777