V pěti letech! Z vlčic samozřejmě taky. Kolik že vám to je?“ Nemilosrdně monitoruje mé šediny a vrásky. „Jen o pár let víc než vám,“ odpovídám nevzrušeně. „Ženský neběhaj, protože jsou vlčice, ale proto, aby zhubly — což by vám mimochodem prospělo. Uši nenastražujou, v uších maj em pé trojky! Ujišťuju vás ostatně, že žádnýho vlka tady nikdy nikdo neviděl! Jedinýho vlka mám mezi půlkama!“ A tak dále. Hedvika ovšem jeho vychytralou taktiku snadno prohlédne i bez mé pomoci. Ujistí manžela, že bez problémů zvládne děti, dům zahradu — i kurz. „Je to jen pět víkendů ročně,“ chlácholí ho. „A nebude tam ani jediný muž,“ dodá a v jejích očích se škádlivě zablýskne. Mojmíra ta informace potěší, ale navenek předstírá dotčenost, že mu Hedvika podsouvá tak primitivní emoci, jako je žárlivost. Pět víkendů z dvaapadesáti se mu nicméně nezdá tak moc. Už ví, že ženě kurz nakonec schválí, jen ji chce ještě trochu potrápit. „Já z toho nápadu nadšenej nejsem. Pochybuju o tom, ale samozřejmě ti to nebudu zakazovat.“ „Takže co teda?“ zeptá se Hedvika nezvykle přímočaře. „Můžu si ten kurz udělat, nebo ne?“ „Tak to nech kosmický energii, jak ti radí tvůj oblíbenej Coelho,“ usmívá se zlomyslně Mojmír. „Když to budeš opravdu chtít, celý vesmír se spojí, abys toho dosáhla.“ Modrovous populárního brazilského spisovatele, kterého si jeho žena oblíbila, bytostně nesnáší. Hedvice se líbí, čili je to samozřejmě šarlatán a kýčař. „Neříkal jsi, že vesmír je ledový a lhostejný a zvysoka na nás kašle?“ namítne chytře Hedvika.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179774