V pěti letech! Z vlčic samozřejmě taky. Kolik že vám to je?“ Nemilosrdně monitoruje mé šediny a vrásky. „Jen o pár let víc než vám,“ odpovídám nevzrušeně. „Ženský neběhaj, protože jsou vlčice, ale proto, aby zhubly — což by vám mimochodem prospělo. Uši nenastražujou, v uších maj em pé trojky! Ujišťuju vás ostatně, že žádnýho vlka tady nikdy nikdo neviděl! Jedinýho vlka mám mezi půlkama!“ A tak dále. Hedvika ovšem jeho vychytralou taktiku snadno prohlédne i bez mé pomoci. Ujistí manžela, že bez problémů zvládne děti, dům zahradu — i kurz. „Je to jen pět víkendů ročně,“ chlácholí ho. „A nebude tam ani jediný muž,“ dodá a v jejích očích se škádlivě zablýskne. Mojmíra ta informace potěší, ale navenek předstírá dotčenost, že mu Hedvika podsouvá tak primitivní emoci, jako je žárlivost. Pět víkendů z dvaapadesáti se mu nicméně nezdá tak moc. Už ví, že ženě kurz nakonec schválí, jen ji chce ještě trochu potrápit. „Já z toho nápadu nadšenej nejsem. Pochybuju o tom, ale samozřejmě ti to nebudu zakazovat.“ „Takže co teda?“ zeptá se Hedvika nezvykle přímočaře. „Můžu si ten kurz udělat, nebo ne?“ „Tak to nech kosmický energii, jak ti radí tvůj oblíbenej Coelho,“ usmívá se zlomyslně Mojmír. „Když to budeš opravdu chtít, celý vesmír se spojí, abys toho dosáhla.“ Modrovous populárního brazilského spisovatele, kterého si jeho žena oblíbila, bytostně nesnáší. Hedvice se líbí, čili je to samozřejmě šarlatán a kýčař. „Neříkal jsi, že vesmír je ledový a lhostejný a zvysoka na nás kašle?“ namítne chytře Hedvika.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179774
„Říkal,“ šklebí se její muž, „ale co když se mýlím? Znáš moji přehnanou skepsi…“ Opájí se svou mocí jako začínající učitel (stačí vstoupit do třídy a třicet dětí poslušně vstane…). Hedvika je zklamaná. Potlačuje v sobě vztek, ale je to jako zavřít oheň do plátěného pytle. Už chápe, že je lepší ten oheň vzít a něco dobrého na něm uvařit. Vstane a jde svého muže obejmout. Hladí ho po zádech tak dlouho, dokud všechna jeho nahromaděná zlomyslnost a panovačnost nevyprchá. „Můžu, viď?“ „Ale to víš, že můžeš.“ Muži… Později Mojmír svého souhlasu začíná dle očekávání litovat. „Co vlastně dělá taková dula?“ ptá se ho Felix. Představuji si, že sedí v nuselském baru s podivným názvem Baretta a právě si objednávají další dvě drahé whisky. Mojmír na několikátý pokus konečně správně spočítá, že útrata přesáhla tisíc korun, což mu dá povznášející pocit, že na rozdíl od přítomných studentíků, kteří tu celý večer ucucávají laciné víno, už ve svém životě něco dokázal. „Co znamená být dulou? Řeknu ti to,“ praví se známým patosem opilců. „Býti dulou znamená scházet se na dlouhé hodiny s úplně cizími lidmi, kteří jsou, budou nebo byli těhotní, a ptát se jich na jejich názory a pocity.“ „Ach tak.“ „Pro srovnání: na moje názory a pocity se mě žena neptá. Víš proč?“ „Protože je zná.“ „Správně! Jenže aby se duly mohly ptát na pocity jiných žen, musí si udělat jasno ve vlastních pocitech. Musí pracovat i na sobě. První
101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179774
rok kurzu proto absolvují takzvaný sebezkušenostní trénink, samozřejmě pod dohledem odborníků. Psychologů. Terapeutů.“ Mojmír pohlédne na Felixe a udělá významnou pauzu. „Tak co mi kecá, že tam žádný chlapi nebudou!?“ „To bych nepřeceňoval.“ „Nepřeceňoval? Celkem pět sezení s terapeutem?! S psychiatrem?!“ Felix dobře ví, jaké nebezpečí představují v Mojmírových očích tihle psychologičtí dobyvatelé. Psychiatrie je pro Mojmíra trojský kůň před hradbami jeho manželství. Psychiatři jsou ještě horší než Coelho. „Coelho je obyčejný pozlacený hovno, ale každej psychiatr je ve skutečnosti penis zakrytej kabátem z Freuda!“ tvrdí. Coelho je zaplaťpánbůh v Brazílii nebo aspoň na veletrhu ve Frankfurtu, ale psychiatři jsou tady v Praze! Sedí proti jeho ženě, dívají se jí do očí, a dokonce ji drží za ruce! „Žádná biosyntéza, normální vomakávačka! Voni je neprstujou, voni jenom testujou jejich reakce!“ „Počkej, prstujou?!“ namítá vcelku rozumně Felix. „No a ne? Nečteš noviny? Nečet jsi, jak docent Kanec nebo jak se ten úchyl jmenuje, pacientku psychosexuálně stimuloval? Copak si kurva tihle psychotronici můžou dělat, co chtěj? Jak to, že ho za něco takovýho nevyrazej z toho jejich cechu? Proč nemaj nějaký inspekce? Normálně tam má bez vohlášení vlítnout komando a dohlídnout, že pacientka není zhypnotizovaná a nemá kalhotky u kolen!“ „Tak horký to zase nebude.“ „To teprv uvidíme. Každopádně já teď celý víkendy hlídám děti, zatímco moje žena se někde s nějakym šrinkem prodejchává ke svýmu nitru!“
102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179774