jen koblihy a kávu v Dunkin’ Donuts... Raději ne, říká, na takový podnik si dneska připadá příliš starý. Konečně mi to dojde: původně jsem se domnívala, že je zdrcený z trapnosti onoho ranního incidentu, a že mu navíc vadí, že jsem jaksi v přímém příbuzenském poměru s jeho bývalou láskou. Ale je to jinak. Dnes ráno si Oliver pouze bolestně uvědomil, že je definitivně v onom věku, kdy muži začínají pošilhávat po dcerách svých někdejších milenek. Celý ten ranní výstup byl pro něj pfiedev‰ím nepříjemnou připomínkou přicházejícího stáří. Oliver mou teorii ani v nejmenším nepopírá. „Plus je mi krajně nepříjemné i to,“ doplní mě, „že jsem se zamiloval do dcery osobního svědka svých předčasných ejakulací a dalších —“ „Ušetři mě detailů,“ říkám rychle. „Nandej si zubní protézu, jedu k tobě.“ 4/ Nad postelí v Oliverově překvapivě útulné nuselské garsoniéře (čekala jsem příslušný bohémský bordel, ale Oliver tu má místy až pedantský pořádek) visí jedna z těch velkých reklam na cigarety Marlboro — Marlboro Country. Určitě je znáte: široké pláně zalité měkkým světlem zapadajícího slunce, divocí koně, usměvaví opálení kovbojové v džínsách a kostkovaných košilích — a pod tím následující text: This is the place where some men do what others only dream about. (Tohle je místo, kde někteří muži dělají to, o čem ostatní pouze sní.)
103
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179769
Ležím s tváří položenou na Oliverově hrudi. Oliver mi dýchá do vlasů a dvěma prsty mi jemně hladí nahá záda. Je mi krásně. Ozve se můj mobil (podle vyzvánění vím, že je to Rickie), ale já ho vypnu. Oliver mě, abych tak řekla, úplně pfiesmûroval. „To byl ten chlapec?“ říká Oliver. Přikývnu. „Když teď řeknu, že s ním soucítím,“ přemítá nahlas Oliver, „bude to — přestože je to z mé strany bezmála upfiímné — ještě větší morální hnůj, než kdybych případně tvrdil, že je mi to šumafuk.“ Nespokojeně se zavrtím. Nechci takovéhle věci slyšet — i kdyby to byla stokrát pravda. „Takže naprostá lhostejnost je v tomto případě vlastně morálnější,“ říká Oliver. Ochutnám jazykem jeho kůži a mlasknu. Miluju jeho kůži! „Pojďme se bavit spíš o mámě,“ řeknu. „Máma má Lauru,“ říká Oliver. „Laura mele maso. Lauro, ty to umíš líp než máma!“ „Přestaň!“ Praštím ho dlaní do prsou a potom se dlouze líbáme. „Měli bychom k tomu přistupovat jako dospělí lidi,“ navrhuju. „Zavolejme mámě a —“ „Dospělí lidi s postelí plnou plyšových talismanů?“ říká Oliver.
104
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179769
5/ Ale odpoledne jí opravdu voláme. „Ahoj,“ říkám opatrně. „Nevzbudili jsme tě doufám?“ „My?“ nechápe zprvu máma. „Jo tak...“ Její hlas zní okamžitě kysele: Ne ne, už je prý dávno vzhůru. „Dej mi ji,“ řekne nečekaně Oliver. Je nervózní — ale zároveň vypadá odhodlaně. Imponuje mi to. Předám mu telefon, vezmu ho za ruku a on mi ji pevně sevře. „Ahoj, to jsem já,“ říká mámě. Máma mlčí. „Co kdybychom si, Jano, někde v klidu promluvili?“ pokračuje statečně Oliver. „Všichni tři? Třeba hned zítra?“ Nic se neozývá. „Prosím,“ dodá Oliver. „Pažoute?“ uslyším konečně mámu, „předej laskavě ten mobil zpátky mý dceři.“ Oliver pokrčí rameny a předá mi telefon. „Mami, pochop,“ začnu, „já jsem zamilovaná...“ „Gratuluju.“ Úplně vidím, jak se máma ušklíbla. „Mami, já přece nechci, já přece ani nemÛÏu dělat něco tobě natruc!“ zvolám zoufale. „Ale co po mně chceš?!“ křičí máma. „Abych vám s Pažoutem poÏehnala?!“ „Aby ses to aspoň pokusila pochopit!“ Slyším její dech.
105
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179769