Zkouška dlouhých nožů
„ 98
A
le my jsme tvůj lid!“ prohlásil Fadawar. Tento vysoký, dlouhonosý muž s černou pletí mluvil s těžkým přízvukem a jiným způsobem vyslovoval samohlásky, čímž Nasuadě připomněl časy jejího dětství ve Farthen Dûru, kdy seděla svému otci Ažihadovi na klíně a podřimovala, zatímco hovořil s vyslanci, kteří přijížděli od kmene tohoto muže, a kouřil s nimi bodlákový tabák. Nasuada pohlédla na Fadawara a přála si, aby byla o šest palců vyšší a mohla hledět vůdci a jeho čtyřem pobočníkům přímo do očí. Byla však zvyklá, že ji muži převyšovali. O něco víc ji však zneklidňovalo, že se ocitla mezi lidmi stejně tmavé pleti. To, že na ni lidé zvědavě nepohlížejí a nešuškají si, bylo pro ni něčím novým. Stála uvnitř červeného velitelského stanu před vyřezávanou židlí, v níž vždy přijímala návštěvy – šlo o jednu z mála masivních židlí, které Vardenové vzali s sebou na své tažení. Slunce už skoro zapadalo a jeho paprsky pronikaly pravou stranou stanu jako barevným sklem, takže dodávaly prostoru uvnitř načervenalý nádech. Polovinu stanu zabíral dlouhý, nízký stůl, pokrytý různými zprávami a mapami. Nasuada věděla, že hned před vchodem do stanu čeká šest členů její osobní stráže – dva lidé, dva trpaslíci a dva urgalové – s tasenými zbraněmi a jsou připraveni zaútočit, kdyby získali i sebenepatrnější podezření, že je vůdkyně Vardenů v nebezpečí. Jörmundur, její nejstarší a nejspolehlivější velitel, ji obklopil strážemi ode dne, kdy zemřel Ažihad, ale nikdy předtím jich nebylo tolik jako nyní. Den po bitvě na Hořících pláních Jörmundur vyjádřil hlubokou a trvalou obavu o její bezpečí. Prý
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179694