98 nebude znovu zdát, protože začal nabývat hororových podob. Tentokrát naštěstí nebyl hlavním aktérem on sám, tentokrát se jím stala malá Michala, která pořád jenom brečela a brečela, a Vejnar nedokázal zjistit proč, a když se k ní přiblížil, měla v očích a na rukou krev. V tom snu na ni Matuševičová řvala, ať neječí, a Hor váth se smál bezzubými ústy, až se za břicho popadal, a lil do sebe jedno pivo za druhým a Matuševičová si ukrajovala obrovské kusy slaniny a balila do nich tabák a pak to spolu kouřili jako cigarety. Hrozně to smrdělo, jako stará zdechlina. Vejnar se chtěl před tím odporným smradem schovat, ale nebylo kam. Pak se probral. Hned po ránu, jakmile se celý polámaný vyhrabal z rozvrzaného gauče, vyrazil k trati. Doufal, že tentokrát Štecha zastihne. Pracoval na směny v montovně a dopoledne by měl být doma, protože jej čekala noční směna. V místě, kde uhýbal z hlavní silnice na štěrkovou cestu vedoucí až k trati, uviděl obrovský billboard, který tady ještě před třemi dny rozhodně nebyl. Stálo na něm Nové centrum Karolinka a velký obrázek vizualizace projektu. Šest bytových domů, takových podobných kostiček jako ta jediná ošuntělá, co tady zbyla z dob bruselského stylu, akorát místo prťavých balkonů měly všechny domy po celém obvodu velké terasy a na střeše takovou skleněnou boudu a vedle ní bazén. Kolem domků stály samé vzrostlé stromy a parčík a bulvár s obchody a kavárničkami, který končil v obrovské budově ve tvaru L, a druhá budova ve tvaru L stála hned vedle a spojoval je malý prosklený mostek a pod ním se leskla umělá nádrž s vodou a všechno zářilo novotou a stromy se
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179319
99 odrážely v domech, protože všechno bylo ze skla a kovu, krásné, zářivé, čisté a dokonalé. Než ovšem skutečné stromy a keře vyrostou do velikosti na obrázku, budou už domy zase zašlé, kov rezavý a sklo zanesené špínou z aut a komínů okolních fabrik. Zahájení stavby srpen 2011, byty k prodeji od dvou milionů pěti set tisíc, od dvaceti pěti metrů čtverečních po sto osmdesát, a čtyři tisíce pět set metrů čtverečních k pronájmu pro komerční účely. No, a samozřejmě nechyběl reklamní slogan: White rabbit mění sny ve skutečnost. Kdyby společnost White rabbit proměnila ve skutečnost Vejnarovy sny, zvláště ten, co se mu zdál poslední noc, tak se půjde oběsit. Je tedy jasné, že za necelý rok definitivně zbourají poslední doklad bruselského stylu v bývalém areálu železáren. Společně s ním zaniknou další stopy po fabrice, kterou postavili ještě za Františka Josefa. Konečně se splní sen nájemníků domu U Trati 6. Dostanou přidělené staronové byty na sídlišti na konečné tramvaje, které svého času představovaly stejný luxus jako domy s terasami a skleněnou kukaní na billboardu. Vejnar zaparkoval u zadního vchodu. Stejně jako den předtím na lavičce nikdo neseděl, byla opuštěná a absurdní s výhledem na komíny. Dům se zdál tichý a vylidněný jako vypleněná osada. Dnes nepotkal dokonce ani Horvátha, zevlujícího na chodbě snad čtyřiadvacet hodin. Přemýšlel, zda paní Vranovská skutečně sedí celé dny zavřená doma a kouká na tupé pořady v televizi místo toho, aby vyrazila na vycházku, dokud je hezky. Matuševičová už je taky nějaký pátek v důchodu, takže je dost pravděpodobné, že je stejně zalezlá v bytě a civí na
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179319
100 tytéž pořady jako její nenáviděná sousedka. Dvě opuštěné ženské dělí jenom stěna, a přesto si nejdou popovídat. Raději sedí každá zvlášť ve svém opuštěném životě a v šatech načichlých vzájemnou nenávistí sledují tentýž pořad a čas od času si obě postesknou nad samotou a zanadávají si, jak na ně všichni kašlou. Kieczko, Horváth a Štech zatím všichni střídavě pracují nebo se o to aspoň snaží, ačkoliv Štech by už mohl jít do důchodu, kdyby chtěl. Měl štěstí, že ještě na stará kolena dokázal najít práci, proto se jí držel zuby nehty. Věděl, co to je za utrpení, trčet doma a připadat si jako poslední nepotřebná troska na planetě, určená na odpis. Druhá manželka se s ním kvůli tomu rozvedla, a stačilo málo a skončil by pod mostem. Ještěže si našla chlapíka s bytem, tak mu zůstal aspoň tenhle kvartýr, ale jinak ani koruna. To byla hnusná doba a nikomu by ji nepřál. Tak zbytečný si Štech v životě nepřipadal, a už to znovu nechce nikdy zažít, protože by se musel zabít. Podruhé by to nezvládl. Jo, za komunistů by se tohle stát nemohlo. Ti se o pořádné, poctivé lidi dokázali postarat a práce pro slušný lidi bylo všude habaděj, zvláště pro Štecha, který se cítil nepostradatelný díky občasným informacím, jež podával na místní stanici SNB. Ale dneska? Dneska mají prachy jenom podvodníci a zloději. Normální lidi zase třou bídu s nouzí a o pořádnou práci sotva zavadí. V tom si Štech s Horváthem vždycky notují, přestože se jinak nijak zvlášť nemusí, protože Horváth je cikán a cikány Štech nemá rád. Ale Horváthovi musí připsat k dobru, že je slušný, pracuje a netahá si do domu hned celou rozvětvenou famílii.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179319