98
slepá mapa
z nich zeptal: „Slečno Dvořáková, můžeme jít na chvíli dál? Musíme vám položit několik otázek.“ Alžběta ustoupila, aby mohli vejít dovnitř, a rukou ukázala ke dveřím kuchyně. „Prosím, posaďte se. Co se děje?“ Četníci zůstali stát. „Znáte pana Hanse Hermanna?“ „Hanse? Stalo se mu něco? Je v pořádku?“ Alžbětě se roztřásly nohy a musela se posadit. „Kdy jste ho viděla naposledy?“ „V sobotu večer. V neděli odjel na pár dní za bratrem do Prahy.“ Alžběta se skoro rozplakala. Proč jí neřeknou, co se stalo? Je to tak vážné? „Máme důvodné podezření, tedy spíš jistotu, že pan Hermann i jeho bratr odjeli do Německa. Věděla jste, že mají něco takového v úmyslu?“ „Cože?“ Alžběta na ně nechápavě zírala. „Proč by něco takového dělali?“ „Pan Hermann se před vámi nikdy nezmínil, že mají s bratrem v úmyslu vstoupit do německé armády?“ Alžběta ze sebe nedokázala vypravit jediné slovo. „Slečno Dvořáková, přijďte dnes odpoledne na stanici, abychom mohli sepsat vaši výpověď. Kdybyste si na něco vzpomněla nebo dostala od pana Hermanna zprávu, je vaší povinností dát nám vědět.“ Muži se obrátili a vyšli ze dveří. Boženka za nimi zavřela a vrátila se do kuchyně. Alžběta stále seděla za stolem. Neplakala, jen se upřeně dívala před sebe. „Alžběto…“ oslovila ji Boženka. Sestra k ní zvedla pohled. „Já tomu nerozumím,“ řekla potichu. „Vůbec tomu nerozumím…“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179317