Telefon zvedla jeho kolegyně Beatrix Ferstlová. Bianca: „Pana Bergtalera prosím.“ (Spíš než jako Bart Simpson to znělo jako Mickey Mouse.) „Aha, a kdy se vrátí?“ — „Ve stavu nemocných?“ — „Ještě žije,“ zašeptala směrem k Judith. Pak pokračovala hlasem prozrazujícím kombinaci myšáka se Simpsonem: „V nemocnici?“ — „A co mu je?“ — „Aha.“ — „Aha, ó jé.“ — „Aha.“ — „Ne, jen dcera jedné jeho známé.“ — „Ne, to není potřeba. Zavolám, až se vrátí z nemocnice.“ — „Á, a kdy ho propustí?“ — „A v které je nemocnici?“ — „U svatého Josefa. Aha.“ — „Svatý se píše s malým, nebo s velkým písmenem?“ — „Aha.“ — „Aha.“ — „Děkuju, na shledanou.“ „Tak co?“ zeptala se Judith. Bianca: „Tak teda. Leží s nějakou neznámou chorobou ve špitále U svatýho Josefa. Musí tam ležet ještě aspoň dva týdny a návštěvy k němu nesmějí. Ale my za ním stejně jít nechceme, že ne.“ Judith: „Ne, to teda nechceme.“ — Bianca: „Proč jste, paní šéfová, tak zničená? Když je ve špitále, budeme od něho mít pokoj. Možná se zamiluje do nějaký sestřičky a vy se ho zbavíte navždycky.“ Judith: „Nějaká neznámá nemoc — to nezní dobře.“ Bianca: „Asi má ptačí chřipku. Nebo tu nemoc šílených krav. Nebo jste myslela AIDS , šéfová? To si nemyslím. On nevypadá na feťáka. A teplej taky není, že ne. Nanejvýš tak bi. Ale pro jistotu byste si měla nechat udělat test na AIDS . Taky jsem si ho už jednou nechala dělat. Jen vám vezmou trochu krve. Vůbec to nebolí. Jen se přitom na to nesmíte koukat. Teda já když se přitom dívám…“ — „Díky, Bianko, můžeš už jít. Doopravdy jsi mi moc pomohla,“ řekla Judith, „jsem ráda, že tě mám.“
• 5
Když zavřela obchod a vydala se domů, zmocnil se Judith znovu strach z nejistoty. Smrákalo se a podzimní den byl větrný. Bě98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179314