Léky smutných (Ukázka, strana 99)

„Když se tohle dozvíš, začneš se úplně jinak dívat na všechny ty bezdomovce, co spí na zastávkách,“ řekla Elaine. „Třeba taky jenom hledají Království.“ „Když mi bylo deset, Andrej mě poprvé vzal sebou.“ Mor­gain se usmála. „Děda měl doma anglického Tolkiena a spous­tu knížek artušovských legend. Četl nám to pořád dokola, takže jít do Království bylo jako dostat se do vlastní fantazie. Tehdy ještě nebyl žádný Pakt, byli tady jenom hrady, rytíři a draci.“ „Draci?“ „Někteří hodní, ale většina zlých. A s těmi jsme s Andre­ jem bojovali. On byl ten skvělý hrdina ve zbroji a já jeho chytrá sestra, která vždycky vymyslela, jak tu příšeru přelstít. Milovala jsem to jako nic na světě. Všechno tady bylo skvělé, mnohem lepší než doma. Gareth II., princ, co jsi ho viděl, je stejně starý jako já. První dětskou pusu jsem dostala od něj — tady, v Království.“ Davidovi se vrátila vzpomínka na Lukáše, jak sedí v bytě plném elektroniky a prohlíží si ho vyděšenýma očima. „A tvůj brácha? Měl to tady rád?“ Přes tvář jí přeběhl zvláštní, smutný stín. „Andrej byl o sedm let starší než já, takže mu jednou přišla pozvánka k odvodu. Jen tak, ze dne na den. Utekl z domu, dva měsíce ho hledali. Nevěděla jsem, kde přesně je, ale potkávali jsme se v Království. Já jsem chodila starým průchodem, on si vždycky našel nějaký nový.“ „Chytili ho nakonec?“ „Našli ho, když spal v nějakém bunkru z druhé světové.

V jednu chvíli byl vedle mě v Království, a pak mi zmizel na tři roky. Dva roky vojna, rok různá vězení. Opušťák nedostal ani jednou, dopisy od něj přicházely, jen když dokázal utéct od útvaru a poslat je z města.“ Na chvíli se odmlčela. Nevypadalo to, že je tohle vy­prá­ vění pro Morgain jen rutinní instruktáž o historii Králov­ství.

98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179303

„Když se konečně vrátil domů, byl to někdo jiný. Děda si dělal legraci, že Andrej poprvé v životě viděl cikány z východního Slovenska a to ho vyděsilo, ale já vím, že se na té vojně něco stalo. Nechtěl o tom mluvit. Myslela jsem, že se to spraví, až se vrátí do Království, ale bylo to spíš horší.

Prvních pár dnů jsme se tady s Andrejem jen tak toulali, já mluvila a on mlčel. Všichni draci někam odletěli, hodní i ti zlí. Už to nebylo jako dřív.“ Konečky Elaininých prstů našly ty Davidovy, a vzali se za ruce. Bylo na ní vidět, že tohle vyprávění nezná. „No a potom za námi přišel Tristan,“ pokračovala Mor­ gain. „Byl to šlechtic, co vládl Mallerstangu: takovému nicotnému panství na okraji Království. A tenhle Tristan si před nás klekl na koleno a řekl, že potřebuje naši pomoc.

Biřici prý z Garethova rozkazu prochází vesnice, sbírají silné muže a zavírají je do železných dolů. Tam pak otročí, dokud je nezasypou špatně vyhloubené šachty nebo neumřou s plícemi plnými prachu.“ „Neměl ve středověku král na tohle právo?“ „To nebyl středověk, to bylo naše Království. Když jsme s tím šli za starým Garethem, přiznal to a vysmál se nám.

Andrej se na něj tehdy vrhl přímo v trůnní síni a škrtil ho holýma rukama, dokud se na něj nesesypalo padesát chla­pů z gardy. Tak začala První válka. Andrej pak přesvědčil další šlechtice, kteří ho respektovali víc než Garetha, aby připojili svoje panství k Tristanovu Mallerstangu. Z toho území jsme za pár dnů vypráskali královské posádky, osvobodili doly a vyhlásili nezávislost na Království.“ „Pakt?“ odhadl David.

Morgain přikývla. „Tak nějak čekám, že to Garethovi nepřišlo vtipný,“ řekl David. „Ty doly asi chtěl, co?“ „Zmobilizoval armádu, pochodovaly tam tisíce žoldáků, vypadalo to, že nás smetou do týdne. Andrej ale nehodlal prohrát. Svolal všechny alespoň trochu schopné kováře, co 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179303

v Paktu byli, a naučil je odlévat jednoduchá děla, pušky a míchat střelný prach. To je jen směs síry, uhlí a ledku, žád­ná kouzla. První zbraně byly jen primitivní hákovnice a pláště děl se často trhaly, ale byl to začátek. Andrej tehdy zoufale potřeboval najít někoho, koho by mohl rozstřílet na kusy za svoje tři roky promarněné ve vojenských újezdech a král Gareth mu dal přesně tuhle příležitost.“ „Vyhráli jste?“ „V první bitvě jsme je rozehnali jak poděšené děti. Krá­ lovští nebyli připravení na to, že do jejich formace dopadne čtyřicetikilová rozžhavená dělová koule. Rychle ale pochopili, která bije, a začali stavět široké řady a vyrábět katapulty. Stal se z toho vyrovnaný konflikt.“ „Jak dlouho to trvalo?“ zeptal se David. „Roky. S Andrejem jsme žili jenom pro Pakt. Bojovali jsme proti královským, stavěli města na dobytých panstvích, vyjednávali a osnovali intriky. Jak se kováři učili dělat lepší a lepší zbraně, obsazovali jsme další Garethova území a Pakt sílil. Andrej si padl do oka s Tristanem a vypadalo to, že se mi začíná vracet bratr, kterého jsem znala před vojnou.

V osmdesátých letech hrozně moc lidí v Československu toužilo mít vlastní svět, kde by mohli nad něčím vítězit — a my s Andrejem ho znali.“ Elaine se usmála. „A po revoluci? Změnilo se to nějak?“ „To muselo být skvělé hlavně pro lidi, co neměli Králov­ ství. 1990 vyšel česky Pán prstenů, Altar vydal Dračí doupě.

Lidi začali dělat dřevěné bitvy, pak se objevily první larpy. Byl to slabý odraz toho, co jsme měli my, ale dovedu si představit, co to znamenalo pro ně.“ David si nebyl jistý, jestli to jen tak vyznělo, nebo pro Mor­gain skutečně revoluce znamená výhradně otevření trhu s fantastikou, ale neptal se. „A začly prášky, ne?“ ozval se Ezechiel. „Od půlky devadesátých už to muselo být k sehnání.“ 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179303