celým životem. Z toho důvodu je člověk z psychického hlediska řadou stavů, napětí a vln a jejich vztahy se projevují jako jeho osud. Když zruší příchylnost a odpor, pak jeho psychická přirozenost přestává být řadou stavů, napětí a vln. Jeho nitro se proto očistí a zprůzrační a on sám bude existovat jako skutečnost jen na základě minulých předpokladů. Až vyprší lhůta jeho vlastní existence, přejde vše, co ho představuje, do stavu dokonalé rovnováhy, což je nirvána. 18. Protože je vnitřní nerovnováha odstraněna hloubkou soustředění druhého stupně, dhjánou. Vysvětlení: V trvalém soustředění, ve dhjáně, je vědomí v takovém klidu, že i změny duševního napětí opadají a postupně dochází k celkovému duševnímu uklidnění. Je to zážitek tak mocný, že člověk, který ho dosáhl, zjišťuje, že poprvé v životě opravdu odpočívá. Je to klid tak hluboký, že se odráží i v pocitu, že se u něho snižuje fyziologické teplo. . . Když bude tento klid vyplněn analytickými procesy myšlení a uvědomování, člověk zjistí, že začíná mít subjektivní pocit snižování fyziologického tepla. Tím se u něho zpomaluje i jeho biologický čas, který je vždy založen na spalovacích procesech v jeho těle. Je to zdravotně příznivý moment, který trvá, dokud člověk dlící ve dhjáně vnímá klid tohoto soustředění jako dostředivý proces vnímání fyziologického chladu. 19. Trvalé soustředění (dhjána) je nezbytným předpokladem pro poznání nejvnitřnějšího Já. Vysvětlení: Člověk může odvodit existenci nejvnitřnějšího Já z poznání neovlivnitelného sebe-vědomí, které vystupuje za všemi psychickými projevy, jež je možno označit za řadu změn v pociťování, myšlení, uvědomování a v náladách. Toto Já může též postřehnout nebo identifikovat v soustředění, v němž již nemizí předmět, o nějž se soustředění opírá. Může zjišťovat, že i v hlubokém soustředění, kdy jej zajímá jenom jediná věc,
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS178561
vystupuje faktor, který se projevuje klidným a neměnitelným stavem s povahou Pozorovatele. Poznává také, že tento „Pozorovatel= je v něm přítomen i tehdy, když mocně se vzdouvající vlny duševního života budí dojem, že jeho psychická bytnost je pouze těmito vlnami. A pozná, že je v něm tento Pozorovatel přítomen i tehdy, když o něm neví, a že jeho existenci může zjistit jen za určitých podmínek. 20. Poznání nejvnitřnějšího Já a stálé soustřeďování (ve dhjáně) je přechůdcem vědomého sjednocení zvaného samádhi. Vysvětlení: Nejvnitřnější Já je objektem, na nějž má soustřeďující se člověk upínat pozornost. Takové upínání pozornosti je předpokladem realizace tohoto Já na úrovni uvědomování. Neboť není-li vědomí poutáno světskými věcmi, protože tomu člověk zabraňuje, se stejnou vehemencí se snaží upoutat tento psychický faktor, totiž vědomí, na jiný vyvstávající objekt. Na tomto stupni je tímto objektem nejvnitřnější Já. Soustředění, zvané dhjána, jej činí velmi zřetelným jako čistý stav, který má oporu v sebevědomí, čili v jáství, takže jsou skutečně vytvořeny podmínky k jeho realizaci. 21. Jeho uskutečněním se člověk cele ponoří do sféry čistého Prázdna. Vysvětlení: Tři stupně soustředění představují boj o sjednocení všech psychických složek a jevů v aktu čirého sebeuvědomění. Je-li sjednocení dovršeno a člověk neupadne znovu do stavu, který se vyznačuje uvědomováním v okamžicích, dostaví se nediferencované vnímání. Jeho objektem je nekonečný prostor v první fázi a absolutno ve fázi poslední. Ale již v době, kdy se objektem vnímání stává nekonečný prostor, jsou vytvářeny podmínky k vědomému duševnímu ponoření do oblasti nadčasové, čisté, nadsvětské. 22. Sféra čistého Prázdna je domovem toho, kdo je ve stavu sjednocení, v samádhi.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS178561
Vysvětlení: Ve stavu sjednocení, v samádhi, může svět jakožto faktor vzbuzující pozornost vstupovat do permanentního uvědomování jen tehdy, když k němu člověk vede pozornost vědomě. Tato okolnost však náleží do duchovního vývoje, který probíhá mimo hlavní vývojové cesty. Normálně připouští tento stav toliko vjemy, jež se týkají oblasti nediferencované. Neklade-li člověk z vlastní vůle překážky samovolnému vývoji věcí, dospěje celou bytostí k zažití bezbřehého uvědomění. Pak se může stát objektem jeho vnímání jenom Prázdnota absolutna. Z toho lze dedukovat, že ve stavu sjednocení, v samádhi, je možno zažívat absolutno v plné bdělosti nebo v přirozeném stavu sebeuvědomování. 23. Stav sjednocení, samádhi, je dvojího druhu. 24. Jednak s vědomím vykazujícím pojem duality, jednak s nediferencovaným sebeuvědoměním. Vysvětlení: Kdo se propracuje do stavu sjednocení, samádhi, s vědomím dvojí jsoucnosti, vnímá i v tomto stavu sebe a vesmír jako dvojnost; ten, kdo již dříve, než dosáhl stavu sjednocení, pochopil nedílnou jednotu všeho jsoucího, zažívá ve stavu sjednocení tuto jednotu. Neboť stav sjednocení znamená potvrzení a vykrystalizování světového názoru. Nechť se však nikdo neobává, že zůstane zamotán v síti subjektivních názorů, v níž případně je právě v okamžiku, kdy dosahuje stavu sjednocení. Promění-li totiž stav sjednocení ze stavu dočasného na stav trvalý, pak mu postřehovací síla, již tento stav uděluje, poskytne možnost přeměnit samočinné vědomí dvojnosti ve vědomí jednotnosti. Tím se konečně propracuje k vrcholu duchovního vývoje, kde vládne čistý monistický názor na svět. 25. První druh (samádhi) zprostředkuje smyslové kontakty mezi člověkem a duchovními inteligencemi. Vysvětlení: Způsobuje to povaha tohoto stupně soustředění.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS178561