když začne mávat směrem k Vilémovu. Z lesa vychází nějaká postava v červené větrovce nebo svetru a svižně utíká k myslivci. Kladu si otázku: „Kdo to je a co tady vůbec dělá?“, ale najednou vidím, že ta druhá osoba se myslivci vrhá kolem krku a zřejmě ho líbá. Oba jdou vedouce se za ruce směrem ke kazatelně, na které sedím. Nyní je oba poznávám, myslivec je z Prachatic a dámu jsem poznal také okamžitě – je z Vimperka. Stále jdou směrem ke kazatelně a já musím nějak myslivce upozornit, že na ní sedím, aby nedošlo k nějakému trapasu. Mávám kloboukem, ukazuji pušku, ale vše je naprosto zbytečné. V této chvíli všechno vyřešila dvojice za mne tím, že muž najednou odložil pušku, sundal dámě nejprve větrovku a pak pokračoval dále. Žena mu naopak pomohla rychle z uniformy a pak začala ta pravá nefalšovaná „lidská říje“. Má obrovskou výhodu v tom, že trvá dvanáct měsíců v roce a žena nemusí čekat, aby se děti narodily do příznivých měsíců. Na závěr musím říci, že ta říjná holka byla opravdu pěkná.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS177805
Vyznání Novohradským horám Po svém služebním přeložení na lesní závod Kaplice jsem se skutečně domníval, že už nikdy nebudu mít možnost působit v tak krásném přírodním prostředí, jaké bylo na Šumavě. Myslím tím nejen lesní bohatství, ale i živou zvěř, která k němu neodmyslitelně patří.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS177805
Najednou jsem se ocitl v pro mne tehdy naprosto neznámém kraji, a když jsem vkročil do Novohradských hor, velmi mě překvapilo, jak jsou tamní lesy podobné Šumavě. Když jsem se seznámil důkladně s malontskou lesní správou, chtěl jsem poznat i další část tohoto území ležícího v nejjižnější části Čech při hranici s Rakouskem. Tak jsem si domluvil pochůzku s jedním z lesníků lesní správy Pohorská Ves. První den jsme šli z Příbrání přes Ulrichov na nejvyšší novohradskou horu Kamenec a skončili jsme Na Pohoří. Druhý den jsme pokračovali z Pohoří okolo rybníka Kapelung na druhou nejvyšší horu – Myslivnu a zpět jsme prošli přes „dráty“ u osady Leopoldov. Byl jsem naprosto uchvácen touto krásnou krajinou se zurčícími potůčky s čistou vodou, které jsme při chůzi překračovali. Je pravdou, že jsem se s odchodem do jiného prostředí těžko smiřoval, ale o to více jsem k Novohradským horám přilnul. Lesní závody, které zde působily, byly původně rozděleny na Dolní a Horní Hvozd. Postupně jsem zjišťoval, že jsou velmi podobné lesům, ve kterých jsem působil, a musím přiznat, že v některých ohledech byla moje očekávání více než naplněna. Hlavně byl rozdíl v druhové skladbě v lesích, které měly
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS177805