timetrů, dolní okraj plný omítky a popela, uvnitř se kroutily trubky. Zkusila jsem tam strčit hlavu, moc to nešlo. „Co blbneš?“ „Jen tak. Třeba by tudy šlo zdrhnout.“ „Si magor!“ uchechtla se, „a kam by ses asi tudy dostala? Chceš snad zpátky na horní detox? A pod náma je WC sester.“ Nemusela jsem se ptát, po pár dnech mi bylo jasné, kdo je toxo a kdo alko. A byla jsem ráda, že se neptá ani ona. Přeměřila si mě od hlavy k patě. „No, možná by ses tam fakt dokázala nasoukat, si jak pavouk.“ „Nejsem pavouk, ale krysa.“ „To je ňáký čínský znamení?“ „Kdo je to Medúza?“ „Netušim. To má bejt jako ňáká alkačka tady nebo co?“ Nechala jsem to být. Holka zapálila druhou cigaretu. V plamínku zapalovače jsem spatřila, jak se jí pod kapucí hnědě, jako dva právě vyloupnuté kaštany, zaleskly oči. Uvažovala jsem, co by se stalo, kdybych se jen tak zlehka, dvěma prsty dotkla její tváře. Nesmysl. „Proč nespíš?“ zeptala se, „já nemůžu. Otec mi dneska řek, že mě chce zbavit svéprávnosti. Už podal žádost.“ „To je hrozný…“ „Hrozný je na tom akorát to, že to měl udělat už dávno.“ Tiše jsme si povídaly. S lehkostí jsem mluvila o všem, co mi zrovna přišlo na mysl. Jako kdyby se hodiny na chodbě zastavily a jako kdyby se do toho jediného posledního „cvak“ zázračně vměstnal bezpočet událostí a postav, které teď spolu s kouřem pomalu stoupaly otvorem vzhůru. A vsáty vzduchem tam nahoře mizely jedna po druhé, zmizel Dalibor a zmizela i Dita, zmizel brácha a zmizela máma a ztratil se táta a nakonec odplula i Rybka.
103
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS177800