ztracených peněz a dal hned po zvonu pátrat. Třeba se jen propadl chatrnou klenbou do nějakých podzemních sklepů. Ale jestli ho v té době našli, to se už neví. Hrad byl brzy opuštěn a začal ještě více chátrat, až se rozpadl docela. Do dnešních dnů se ale vypravuje, že na hradě Práchni je ukryt veliký zvon s pokladem. Snažilo se ho najít už mnoho lidí, neboť pověst o zvonu se šířila rychle a nejen po prácheňském kraji. Nikomu se ho ale nepodařilo objevit. Vypráví se také o jednom bohatém a lakomém měšťanovi z Horažďovic, který se vypravil na Prácheň hledat tento poklad, ač měl peněz spousty. Jedné noci, kdy krásně svítil měsíc, dorazil do rozvalin bývalého hradu s motykou a rýčem a pod baštami vyhledal místo, kde by podle jeho mínění mohl propadlý zvon být. Kopal dlouho, záda ho bolela, pot se z něj jen lil a ruce už měl samý mozol, když v zemi narazil na něco tvrdého, až to cinklo. Opatrně začal odhrabovat zem, aby se podíval, co to vlastně našel a div, že nezačal tancovat štěstím – byl to ten ztracený zvon. Radoval se, že už je u toho pokladu a peníze už mu jen tak neutečou. A jak se tak dobýval ke zvonu, uslyšel náhle v lese dusot nohou a křik: „Hoří! V Horažďovicích hoří!“ Měšťan se vyděsil: „Aby tak hořel snad můj dům!“ Nechal poklad pokladem a běžel se podívat z vyhlídky, odkud bylo vidět na Horažďovice, kde je ten ohlašovaný požár. Ale když tam doběhl a rozhlédl se, zjistil, že žádný oheň nikde není. Jenom měsíc osvětloval spící město. Kdo ho mohl tak napálit? Rychle se vrátil ke své rozdělané práci, ale i když měl pocit, že je na tom samém místě, nenašel po vykopané jámě se zvonem ani stopy. Ani jeho nářadí tu nikde neleželo. A jak tu tak stál celý
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS177776