Co si myslím o krušnohorské zemi Mám Krušné hory podivně rád. Vůbec nejsem spjat rodným podhoubím s jejich nespořádanými lesy. To ne. V krvi mám spíše východ a jih naší hranaté země. Do Krušných hor mě přivedla jenom práce. Obyčejná rachota, komíhání mozku a svalů. Ale protože jsem svou práci zasadil do těch jižních svahů od Krupky přes Hrob a Litvínov k Orasínu a odtud dál přes Maroltov k Děpoltovicím a ještě za paličatou žulu k Oloví, musel jsem načichnout jejich drsnotou. Potom jsem popolezl výše, až jsem pojednou vdechoval to rozkošné vlání náhorních rovin. Rašeliny a vítr a v dálce toho všeho velké, širé nebe, široké jako bezpočet práce, která volala. Několik let jsem procházel močály i stráněmi s kamenitou půdou, na nichž mizely poslední stopy za-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS177774