se stávala důležitou části rozpínavého sektoru tureckého a konzervativní a tradicionalistický duch města, kterým byla i teta naskrz prosáklá, to nesl nelibě. Alespoň před ním se neváhala i peprně vyjádřit o politicích, kteří tahají mohamedány do Spandau i do celého Německa. Zbytek Berlína pochopitelně nestál za zvláštní zmínku, když už byl v Německu zahrnut. „Lezou jim do prdele. Prý, že nám jednou budou tu naši utírat, a oni nás do ní pořádně nakopou.“ Tuhle svou bodrost musela krotit v době návštěvy svého syna, jinak by byla vytrestána nekončícím kázáním. Pokrok vzývající zarostlý intelektuál v arabském šátku a levných brýlích navíc dovedl otrávit vzduch i docela bezdůvodně. Ve své zaslepenosti byl rigidní jako starosta puritánského městečka amerického středozápadu a současně v účelovosti svých postojů křivý jako starosta puritánského městečka amerického středozápadu ve veřejném domě. Ve jménu pokroku a ještě více kvůli své vyšinutosti nekompromisně poukazoval na zrůdnosti vlastní kultury a zároveň uctivě vzhlížel k obskurním diktaturám feudálního typu. Projevoval vždy plné pochopení pro masové vrahy a hrdlořezy vládnoucí málo civilizovaným, zato hodně zkorumpovaným režimům. Blížící se válku v Perském zálivu hravě a opovržlivě prokoukl jako boj o levnou ropu, přičemž by býval jindy sám málem schopen vraždit, když se zvedla spotřební daň z benzínu o chlup. Pravda, pořádně mastný chlup poté, co prošel útrobami jeho rozežraného patnáctiletého trabanta, kterého pořízení bylo vedeno důvody vznešeně ideologickými a ne technicko-ekonomickými. Měl dokonale jasno o prolhanosti a manipulaci německých a všeobecně západních sdělovacích prostředků, někdy až směšně průhledné podvrhy palywoodu přitom přijímal bez výhrad. Ale prý nebyl žádným antisemitou. Jako většina spořádané německé populace nestrpěl ani náznak vtipu o Židech, lkal nad jejich osudy za Třetí říše a nemilosrdně by se kvůli tomu i kdykoli zmrskal. Zato stát Izrael byl předmětem tvrdé kritiky, jeho zlotřilost neváhal házet do jednoho pytle s fašismem. Důsledně odděloval, jak říkal, Židy a Izrael. Jasně, důsledně oddělit Židy od své země a vlasti je přece tak pokrokový a záslužný čin. Heinrich Luitpold Himmler i Hermann Wilhelm Göring by horlivě souhlasně přikyvovali. Koukal na něj jako na úplného exota, v těsně popřevratovém Československu se nic takového nevyskytovalo, nebo alespoň on nikdy nepotkal. Kouzlo exotiky mu ale bylo přáno pouze krátce, než byl nucen si všimnout, že v západním Berlíně a prakticky v celé západní Evropě je tento lidský druh velmi rozšířený. Když se dostal do Francie a měl i velmi vzácnou příležitost mluvit s příslušníky „velkého národa“, kteří netuší, že tím-
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS177684