Češi západní spojence nezradili, ačkoliv jimi byli zrazeni Čeští vojáci se poprvé s válkou setkali v Polsku, ale výrazně do ní nezasáhli, již zde se nesetkali s příliš nadšeným přijetím. Zamířili do Francie. Po napadení Polska Beneš vyjednal obnovení československé armády ve Francii. Ve Francii z původní ho počtu asi pětitisícové divizní pěchoty československé armády asi 400 mužů padlo či bylo raněno, několik set bylo pohřešováno a přibližně 1600 zcela vyčer páno, nevzdali se však své touhy bojovat za lepší zítřky. Francie tomu ovšem nebyla příliš nakloněna. Těmto 1600 mužům byl po tři sta kilometrovém ústupu k pobřeží odepřen vstup do přístavního města Séte, stejně tak i poskytnutí jakýchkoli zbraní a lodí k evakuaci. Britové byli sdílnější. Poskytnutí britských a neutrálních plavidel situaci zachránilo. Všechny zbraně však byly ponechány na francouzském území. S letci to nebylo jiné. Již na francouzském území se jim podařilo zapsat se jako jedni z nejlepších a způsobit škody německé luftwaffe, podařilo se sestřelit skoro 200 německých letadel. Ve vzdušném prostoru nad Francií operovalo přibližně 130 československých letců v rámci různých perutí francouzského letectva, za oběť válce jich tu padlo 27. Po kapitulaci Francie jim nezbylo nic jiného, než se přemístit do relativně bezpečné Anglie. V Londýně předložil prezident Beneš žádost o evakuování československých vojáků z Francie, což bylo přijato. Příslušníci letectva se soustředili především v Bordeaux a Agde. Způsobů, jak se dostat do Anglie, bylo mnoho. Byly převážně velmi problematické, proto také odvážné a riskantní; přepravních lodí a letadel, stejně jako času, nebylo nazbyt. Žádná francouzská loď nesměla vyplout, žádné letadlo nesmělo odletět bez povolení admirality. Britské lodě směly nakládat pouze mimo přístav. I přes všechny nástrahy nedošlo během evakuace k výrazným ztrátám, desítky letců přistávali na neznámých místech a vystavovali se nebezpečí setkání s britskou protiletadlovou obranou a přísnými opatřeními proti parašutistům. O situaci ve Francii ze vzpomínek našeho stíhače Alexandra Hesse: „Když Francie podepsala příměří, dostávali se naši letci do Anglie různými cestami. Nemnozí přiletěli z jihu Francie, který ještě Němci neobsadili, na britských strojích, které jim Angličané dali ochotně k dispozici. Jenže těch velkých dopravních strojů bylo málo. A k tomu nám ještě Francouzi zakázali odlet od chvíle, kdy podepsali příměří, takže jen málo našich stíhačů se dostalo přes Středozemní moře do severní
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS177621