Marina: Já jsem jen restaurátor. Proto jsem ve stálém napětí. Pracuji dobře? Neodchyluji se? Nedopouštím se svévolností? Teilhard: Člověk se v minulosti dostal do čela všech živočichů díky svému složitému a dokonale soustředěnému nervovému systému. Marina: Správně slyšet — to je má největší starost. Nic jiného mi neleží na srdci… Teilhard: Pak tedy v čele polidštěného života lze v budoucnu očekávat společenství vyšší, typu na Zemi dosud neznámého, v němž dojdou završení a syntézy všichni lidští jedinci… Marina: Jak se já, básník, tj. člověk žijící z podstaty věcí, mohu nechat okouzlit formou? Nechám se okouzlit podstatou. Forma už přijde sama… Teilhard: Naše jednotlivé „ontogeneze“ jsou součástí obecné antropogeneze, skrze niž se patrně projevuje podstata kosmogeneze. Těm, kdo nejsou důvěrně obeznámeni s dnes už nepochybnou nezměrností propastí, mezi nimiž se bez závrati rozvíjí moderní vědecké myšlení, se tato vize může zdát nesmyslná. Opakuji však a tvrdím, že prostě jen vyjadřuje to, co svět začíná tušit a co si zítra — jedni k nejhlubšímu ohrožení naší víry, druzí, k nimž patřím i já sám, k jejímu nejvyššímu dobru — budou myslet všichni. Marina: Výběr slov je především výběr a očista citů. Všechny city nemají stejnou hodnotu, věřte mi, ani tady se neobejdete bez velké práce. Práce na slově je práce na sobě samém. Teilhard: Říkám vám to a budu to opakovat pořád dokola. Vesmír vybuchne, nenaučíme-li se milovat! Ach, Lasičko, snad tě to nudí, ale pokouším se ti to co nejpřesněji popsat, i když je to tak těžké, na všechno si rozpomenout, ale je to opravdu nutné, abys pochopila, proč se všechno muselo stát tak, jak se to nakonec stalo. Když mluví Radůza o harmonii, myslí tím krásu. Krása přece ale není nic objektivního, říkala jsem si. Harmonie nemůže být krása! Leda na svém počátku. Na nějakém svém prvním stupni. Ta harmonie, kterou má na mysli Radůza, nemůže být nic jiného než láska, o které mluví Teilhard. 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS176623