se, zdá se, daří získávat stále více vlivu v CDU těm kruhům, které by chtěly hodit přes palubu poslední zbytky světonázorově zakotvených zásad“.108 Dalším poslancem, který se k návrhu programu veřejně kriticky vyjádřil, byl jeden ze zakladatelů Hospodářské rady CDU Alphons Horten. Ve svém článku v konzervativním katolickém týdenníku Rheinischer Merkur, který kriticky provázel celou programovou diskusi, vytýkal dokumentu předloženému komisí vedle špatné redakční kvality to, že neklade dostatečný důraz na důležité otázky jako zahraniční politika – v tomto kontextu cituje výrok Friedricha Naumanna „Když se blíží Kozáci, končí sociální politika“ – boj proti stoupající inflaci či potřeba vymezit se proti „kolektivistickým a anarchistickým cílům, které mají zčásti otevřeně za cíl svržení stávajícího řádu“. Místo toho je návrh plný prázdných frází, jako je „mlhavý a šroubovaný“ pojem seberealizace. Také litoval, že nezmiňuje úspěšnou minulost strany.109 Na zaměstnavatelském křídle strany se k návrhu Kohlovy komise vyjádřilo kriticky i Středostavovské sdružení. Jeho čelní představitelé zaútočili na tento dokument velmi ostře na sněmu své organizace v září 1970. Spoluzakladatel spolku a nyní jeho odstupující předseda, pokladník CDU a bývalý spolkový ministr hospodářství Kurt Schmücker ve svém projevu konstatoval: „Rozhodně odmítáme v CDU jakýkoliv závod se socialismem. Kdo chce předjíždět zleva, nedokáže se vrátit k pravé straně, bude vytlačen ještě víc doleva. Kdo to tak chce, ať to klidně provozuje, ale ať k tomu nezneužívá naše hlasy a naše členské průkazy. Ze zkušenosti víme, že hesla jsou nebezpečná a mohou již v zárodku zkazit mnohá nutná zamyšlení se. Ale víme také, že klid a rozvaha mohou být špatně pochopeny, a proto dnes tento tón! Jsme připraveni postavit se moderním formulacím předjíždění zleva […]. Milí přátelé, je zcela přirozené, že v každé straně jsou spory o její směřování, a ty by měly pobíhat bez difamací. Každý musí ale vědět, že nikoliv organizace strany je rozhodující, ale to, co strana programaticky chce. V extrémním případě to může být dokonce tak, že aparát nebo organizace vydají program, a nikoliv jednotliví členové, kterým se ty změny nelíbí. A říkám naprosto zřetelně, v tzv. doplnění [Fortschreibung] Berlínského programu jsou některé body, které představují nebezpečí zvratu. My tento zvrat nechceme, protože ten se hodí pouze těm, kteří nám – jak jsem právě ukázal – chtějí podvázat ekonomickou volnost. Ale špatné kompromisy také odmítáme. Abych to řekl nepřikrášleně, nenecháme naši CDU/CSU degradovat na pouhou ������������� Ibid., 17. ����������������������������������������������������������������������������������������� Alphons Horten, „Kein Programm für die Opposition: Widersprüche und Lücken im Entwurf der Sonderkommission für den CDU-Parteitag,“ Rheinischer Merkur, 4. září 1970. 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS176426
stranickou organizaci, která může přes noc vyměnit esenciální zásady, hlavně když stojí aparát. Chci vyzdvihnout některé body z toho návrhu. Ledabylost, s jakou jsou popisovány zodpovědnost, vlastnictví a podnikatelská odvaha, mě rozčiluje. Trváme na úpravách ve smyslu berlínských formulací […]. Část o vzdělávací politice obsahuje tolik touhy po změně, že také prosíme o to, aby byly zváženy proměny pedagogických a školních představ posledních padesáti let, abychom na konci skromně došli k závěru, že nic nedokazuje, že je možné si od dnešního stavu moudrosti slibovat dlouho trvající platnost. […] Že se prostřednictvím školek a předškolních tříd […] sahá už po tříletých, je mi příliš spartánské, připomíná mi to hejna kuřátek [totalitních – pozn. aut.] státních organizací“.110 Předseda diskusního kroužku Střední stav frakce CDU/CSU, Heinrich Gewandt, varoval: „Nic by nebylo nebezpečnější pro tuto zemi, ale nic by nebylo nebezpečnější ani pro CDU/CSU, než kdyby vzplanulo podezření, že se již nehlásíme k tržnímu hospodářství. Teď cituji jednoho kolegu, který má tendenci k přehánění, já jsem to opravdu nebyl, ten řekl: ‚Cílem CDU není napsat druhý komunistický manifest‘. Vážným tónem bych ale dnes řekl, my musíme Berlínský program dále rozvíjet, nesmí se ale stát imitací Godesberského programu“.111 Nový předseda Středostavovského sdružení, Egon Lampersbach, který byl členem programové komise, tvrdil, že se zástupci sdružení „se vší rozhodností bránili tomu, aby místo doplnění [Fortschreibung] na stole ležel zcela nový návrh. Že se tento návrh navíc dokonce téměř nepodobá původním stanoviskům CDU, nad tím bychom se měli zamyslet.“ Lampersbach se ohradil proti tendencím, „které nemají nic společného se zásadami, pod kterými Unie kdysi nastoupila.“ Kritizoval také, že návrh neobsahuje žádnou pasáž explicitně se vyjadřující ke středním vrstvám.112 Do diskuse o předloze programu se zapojil i bývalý kancléř Ludwig Erhard, který ztělesňoval úspěchy strany v hospodářské politice. Erhard byl rovněž členem komise, podle zpráv tisku se však, „když jeho globální poučky o mravním řádu nebyly vyslyšeny“, po prvních zasedáních „rozhněván stáhl“ a dále se práce neúčastnil.113 Podle magazínu Der Spiegel bývalý kancléř „bojoval v komi ���������������������������� Referát Kurta Schmückera „Mittelstandspolitik in der Opposition“ přednesený na sněmu Středostavovského sdružení 27. a 28. 9. 1970 v Ansbachu, IV-004–006/I, ACDP. ������������������������������������������������������������������������������������������������ Projev Heinricha Gewandta přednesený na sněmu Středostavovského sdružení 27. a 28. září 1970 v Ansbachu, IV-004–006/I, ACDP. ������������������������������������������������������������������������������������������� Projev Egona Lampersbacha přednesený na sněmu Středostavovského sdružení 27. a 28. září 1970 v Ansbachu, IV-004–006/I, ACDP. ������������������������ „Kohl als Programm,“ Capital 9, č. 11 (1970): 42. 101 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS176426
si proti demontáži svého pomníku. Erhard nazval představy o hospodářské politice zastávané většinou v komisi za ‚zcela šílené‘ a ‚modernistické žvanění‘“.114 V článku v teoretickém časopise strany Erhard kritizoval, že stranické programy již nevycházejí z dlouhodobých hodnotových zásad, ale podléhají momentálním módám. Návrh komise podle něj „z obavy, že by již nebyl moderní, dělá ústupky povážlivým kolektivistickým představám – jako by byla myšlenka svobody již prohraná a rovnostářství bylo náš osud“.115 V projevu na akci vlivné stranické organizace okresu Rýn-Sieg, zahrnujícího předměstí Bonnu, se Erhard pozastavil nad tím, kolikrát se v programu vyskytují výrazy „musí“ a „požaduje“. „Jak špatná musela CDU v uplynulých 20 letech být, když nyní pracujeme s takovým slovníkem. To je sebeobvinění, ke kterému nemá CDU žádný důvod“.116 Za návrh komise se naopak postavila vnitrostranická levice. Již v červenci představil tajemník CDA Norbert Blüm, který byl při jednáních komise jedním z hlavních aktérů, návrh v odborářském deníku Welt der Arbeit. Uvedl, že v textu komise jsou jednotlivé programové body oproti Berlínskému programu mnohem více zasazeny do kontextu hodnot, které CDU zastává. Zdůraznil potom především ekonomickou část programu, kde je podle něj nově interpretováno sociálně tržní hospodářství tím, že hospodářská politika se stává součástí sociální politiky (Gesellschaftspolitik; srov. podkapitolu 5.1).117 Později se Blüm v komentáři v bavorském rozhlase také důrazně postavil proti kritice v časopise Dialog.118 Oficiální orgán CDA zveřejnil rozsáhlou analýzu jednotlivých částí návrhu, ocenil preambuli, nové členění programu a „zřetelně pragmatická řešení“ a vyhlásil: „Ani o krok zpět za tento návrh“.119 Podobně formuloval své stanovisko předseda Mladé unie Jürgen Echternach: bylo podle něj nutné „přesvědčivý a koncepčně kompaktní návrh, který byl předložen programovou komisí, bránit v jeho jádru proti všem útokům z doby včerejší.“ Mnohé se podle něj na návrhu dalo zlepšit, ale jeho základní tendence neměla být ������������������������ „Wagnis gestrichen,“ Der Spiegel 23, č. 28 (1970): 33. Časopis Dialog zmiňuje, že v komisi došlo ke konfliktům mezi Erhardem a Norbertem Blümem z CDA. Leo Schütze, „Die CDUSozialauschüsse und die ‚Neue Linke‘,“ Dialog: Konzeptionen, Kommentare, Analysen 1, č. 8 (srpen 1970): 28. ������������������������������������������ Ludwig Erhard, „Über Parteiprogramme,“ Gesellschaftspolitische Kommentare 17 (září 1970): 208. Článek byl rovněž citován v médiích: Srov. „Umstrittenes wirtschaftspolitisches Programm der CDU,“ Neue Zürcher Zeitung, 12. září 1970. ���������������������������������������������������������������� Citováno podle: „Erhard übte Kritik am CDU-Parteiprogrammm,“ Rhein-Sieg-Rundschau, 12. října 1970. ���������������������������������� Blüm, „Ein neues CDU-Programm“. �������������������������� Komentář Norberta Blüma „Der Streit um das neue CDU-Programm“, Bayerischer Rund funk, 1. září 1970. Přepis: IV-013–023, ACDP. ������������������������������������� „Kein Zurück hinter den Entwurf,“ Soziale Ordnung 24, č. 7/8 (červenec/srpen 1970): 3. 102 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS176426