Priskos rozhovoru s obchodníkem z Viminacia využívá jako příležitosti srovnat poměry panující mezi Huny a v římském impériu. Bývalému Římanovi, oblečenému v hunském oděvu, sice jeho výtky vůči římským poměrům vyvrací, pasáž na nás však přesto působí dojmem, že je uvedl s chutí. Některé byly podobné těm, jaké nacházíme u nejznámějšího kritika pozdně římských poměrů Salviana z Massilie. Daňový útisk, spravedlnost, která platí jen pro bohaté. Dále obchodník poznamenal, že kvůli svým tyranům nesmějí Římané nosit zbraně108 a ve válkách jsou poškozováni zbabělostí svých velitelů. Nelíbilo se mu ani placení soudních poplatků. Hunové zato se v době míru prý o nic nestarají, jen si vesele užívají válečné kořisti.109 Taková charakteristika života se ovšem týkala především bojovníků. O tom, jak se žilo např. ve vesnicích Hunů, jejichž obyvatelé podléhali moci vznešených hunských mužů či žen, nevíme skoro nic.110 Priskos hájil rozdělení římské společnosti na ty, kteří bdí nad zákony, bojovníky a zemědělce, kteří obě předchozí skupiny živí. Tvrdil, že římská společnost chrání slabé a zákonů musí být poslušen i sám císař. Dokonce se zmínil o „otcovském“ poměru římských pánů vůči otrokům, kteří je nesmějí zabíjet, jak se to děje mezi Huny. Obchodník uznal, že římské zákony jsou dobré, ale impérium má špatné úředníky. Priskos svou odpověď na tuto výtku už neuvádí, ale možná, že právě v této chvíli se Onegésiův palác příhodně otevřel a Priskos tedy velmoži odešel předat dary.111 V areálu Attilova paláce žila také jeho hlavní manželka Kreka (Érekan, Herkja, a najdeme i další varianty jejího jména), matka tří Attilových chlapců včetně nejstaršího králova syna Ellaka, další z význačných a vlivných hunských žen. Priskos s obdivem popisuje dřevěné stavby, které se nacházely uvnitř Attilova paláce a mezi nimiž byl i Krečin dům. Zaujaly jej svými dřevořezbami i dokonalostí tesařské práce.112 Též Krece poselstvo přineslo dary, které jí odevzdal Priskos. Při této příležitosti vstoupil do jejího obydlí. Ležela na měkké pokrývce, podlaha 108
Na římském Západě bylo toto právo vráceno novellou Valentiniana III. č. 10 z r. 440 (pod vlivem vandalského nebezpečí). 109 Priskos frg. 8, str. 89. 110 Vzpomeňme na „hunské zvyky“ ve vesnici Bledovy vdovy. Žili zde tudíž Hunové. 111 Priskos frg. 8, str. 86 –88. 112 Ibid., str. 89.
102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS176392