„Nemohl! Nedaj mi ani halíř.“ „Tys měl zas proslov?“ „Ne. Stačila mi tři slova.“ „Proč to děláš?“ „Říkali, že se můžu vyjádřit do čtrnácti dnů. Tak jsem se radši vyjádřil rovnou. Kdybych zapomněl.“ „To bylo taktický.“ „Naštval jsem se, no. Dvě hodiny řešili, jestli je etický napsat si knížku, chtít si ji vydat a žádat o grant. Naštěstí se dohodli, že státní příspěvek je jen pro umělcové. Jinak by mě za úsvitu nechali rozjezdit ministerskou škodovkou.“ „A zkoušels to jinde?“ „Nikdo mě nevydá. Nikdo nechce vydávat neznámý jména. Neznámý jména jsou neznámý.“ „A co známí?“ napadlo Astrid. „Kdyby tě někdo protlačil?“ „Protlačený spisovatel? Jako přes hadr?“ „Ťukneme si hrana?“ Ťukli jsme si. Aby si autor udělal jméno, musel být vydáván. Aby někdo stál o to jej vydat, musel mít jméno. Tahle logika neměla chybu. Snadno se pamatovala. Těžko říci, jaké překvapení se rozhostí na lících zúčastněných, až za padesát let umře poslední český autor. „Ty nejsi obchodník,“ vyprskla najednou Astrid. „To ne,“ bránil jsem se. „Jsem skvělej, bezvadnej obchodník. Mám prvotřídní zboží. Jenom ho nikdo nechce.“ www.kindlezone.cz
98
© Krásné nakladatelství, 2012 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS176088