„Soupravička,“ řekl a položil na stůl tác s pitím. Sklenice s pastisem zazvonila o karafu s vodou. „Ty,“ řekl jsem. „Nezdá se ti, že literatura poslední dobou upadá?“ Zabrisky dopisuje Rodrigéze (vypuštěná kapitola) Zakotvil jsem až v zahradní restauraci U Přírody. Plastové křesílko se kývalo, Rodrigéz mě nebavil. Okusoval jsem fixu a vyhlížel číšníka. U stolku vlevo telefonovala holka v šusťákové soupravě. Z větve nade mnou kadila straka. „Kurnik,“ posunul jsem stolek. Na novém místě ležela mrtvá žába. „Ta žába není mrtvá, ta je gumová,“ rozčiloval se číšník. „Ta vás má pobavit! Hele. Aha. Tak nějakej hajzl nám ukrad gumovou žábu. Prohlížejte si zatím čolka.“ Plácl o stůl divoce zbarvenou maketou zvířete a šel si umýt ruce. Položil jsem čolka opatrně na židličku. Holka vedle ještě telefonovala. Zakryl jsem čolka ubrouskem. Zafoukal vítr a rukopis se rozlétl po zahrádce. Lezl jsem po kolenou mezi stolky. „Jaruško, já ti z toho mám takový bloky,“ vzdychla holka. „Miloš je taky v bojový! Říká, že je gladiátor a že má puzení. Prej se nevrátí. No, už dva měsíce! Nechal tady Alici s dětma. Leoš taky! Jak mám asi ty všechny suply zvládat?“ Měla nádherně tvarované kotníčky. Rozkošnou pihu na malíčku. Vyšťoural jsem z pod její vietnamky úvodní stránku a stáhl se zpátky. www.zabrisky.cz
98
© Krásné nakladatelství, 2012 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS176086
„Janině se nevrátila půlka třídy, chápeš?“ řekla a ukončila hovor. „Caramba,“ poznamenal generál Esteban. „Vystřílíme ještě tyhle domy!“ „Nic nedělám,“ nadzvedl Rodrigéz sombréro. „Je siesta, hombré!“ Generál Esteban odjistil svou karabinu. V příštím okamžiku propíchl jeho jediné oko Isabellin kramflek. Zastavil jsem tužku čmárající po papíře. Kramflek mě jednoznačně znepokojoval. Neměl jsem ho pod kontrolou. Zvedl jsem chodidlo a zkusil pružnost nohy. Podíval jsem se na polobotku. Pak do rukopisu. „Kramflek,“ řekl jsem. „Taková blbost, kramflek!“ Ohlédl jsem se po spolustolovnici. „Můžete mi asistovat?“ „Co?“ „Potřebuju prověřit možnosti těla.“ „Těla?“ „Nohou,“ upřesnil jsem. „Vykopnete nahoru, já se na to podívám a za měsíc vám pošlu knížku. Domluveno?“ „Jste úchyl?“ „Tak můžem?“ „Nohy říkáte?“ „Jo. Chci vidět, jestli byste dokázala vykopnout číšníkovi oko kramflekem.“ „Našemu číšníkovi?“ „Je tu jinej?“ „To s radostí.“ Vstala a rozcvičovala se. „Naštěstí učím tělocvik.“ www.kindlezone.cz
99
© Krásné nakladatelství, 2012 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS176086
„To bych neuhodl.“ „Pozor, jdu na to!“ „Dívám se.“ Noha letěla nad stůl. Zastavila se metr a půl nad zemí. „To jsem zkazila.“ „Tak ještě jednou.“ „Musím se víc soustředit.“ „Soustřeďte se.“ Znovu poslala nohu k nebesům. Ze stolku sletěly klíče, mobil a gumový sysel. „Já to dokážu,“ řekla. „Škoda, že nemáte píšťalku.“ „Možná to nebyl dobrej nápad.“ „Potřebuju vyhecovat. Hip, hip, hurá!“ „V pořádku. Sedněte si.“ „Musíte mi zavelet.“ „Stačí. Děkuju.“ „Houkněte na mě! Hip, hip, hurá!“ „Hiphiphurá,“ zamumlal jsem. „Takhle ne. Skandovaně! Opakujte po mě. Hip! Hip! Hurá!“ „Hip! Hip! Hurá!“ zařval jsem. Pár lidí na ulici se otočilo. Tělocvikářce to bylo fuk. „Hip! Hip! Hurá!“ ječela. „Hip! Hip! Hurá!“ „Jedu, jedu!“ „Jedu! Jedu!“ „Makám! Makám!“ „Makám! Makám!“ „Hejbni prdelí, ty stará štětko!“ „Co?“ www.zabrisky.cz 100 © Krásné nakladatelství, 2012 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS176086