„Soupravička,“ řekl a položil na stůl tác s pitím. Sklenice s pastisem zazvonila o karafu s vodou. „Ty,“ řekl jsem. „Nezdá se ti, že literatura poslední dobou upadá?“ Zabrisky dopisuje Rodrigéze (vypuštěná kapitola) Zakotvil jsem až v zahradní restauraci U Přírody. Plastové křesílko se kývalo, Rodrigéz mě nebavil. Okusoval jsem fixu a vyhlížel číšníka. U stolku vlevo telefonovala holka v šusťákové soupravě. Z větve nade mnou kadila straka. „Kurnik,“ posunul jsem stolek. Na novém místě ležela mrtvá žába. „Ta žába není mrtvá, ta je gumová,“ rozčiloval se číšník. „Ta vás má pobavit! Hele. Aha. Tak nějakej hajzl nám ukrad gumovou žábu. Prohlížejte si zatím čolka.“ Plácl o stůl divoce zbarvenou maketou zvířete a šel si umýt ruce. Položil jsem čolka opatrně na židličku. Holka vedle ještě telefonovala. Zakryl jsem čolka ubrouskem. Zafoukal vítr a rukopis se rozlétl po zahrádce. Lezl jsem po kolenou mezi stolky. „Jaruško, já ti z toho mám takový bloky,“ vzdychla holka. „Miloš je taky v bojový! Říká, že je gladiátor a že má puzení. Prej se nevrátí. No, už dva měsíce! Nechal tady Alici s dětma. Leoš taky! Jak mám asi ty všechny suply zvládat?“ Měla nádherně tvarované kotníčky. Rozkošnou pihu na malíčku. Vyšťoural jsem z pod její vietnamky úvodní stránku a stáhl se zpátky. www.zabrisky.cz
98
© Krásné nakladatelství, 2012 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS176086