porcelánovým obličejem. Flora se domnívá, že pomohou navodit atmosféru minulosti. Jí samé se postavičky ani trošku nelíbí; po skončení seance je znovu zavře do dubové skříně. Kolem sošek naaranžuje dvanáct čajových svíček. Do jedné vydloubne párátkem dírku, nasype do ní trošku stronciové soli a pak ji zakryje voskem. Spěšně popojde ke skříni, aby nastavila starý budík. Už to čtyřikrát vyzkoušela. Chybí mu palička, takže namísto zvonění se ozve jen ťukání. Než ho však stačí natáhnout, otevřou se dveře na ulici. První návštěvníci dorazili. Setřesou z deštníků vodu a sestupují po schodech. Flora mrkne do hranatého zrcátka a setká se se svým vlastním pohledem. Zastaví se, nadechne a rukou si uhladí šedé šaty, které si koupila v secondhandu městské charity. Malinko se pousměje a hned působí klidněji. Zapálí vonnou tyčinku a obřadně přivítá Dinu a Askera Sibeliovy. Stařečci si odloží kabát a tlumeně spolu hovoří. Návštěvníci jejích seancí jsou téměř výlučně staří lidé, kteří vědí, že jim ze života mnoho nezbývá. Lidé, kteří se nesmířili se svými ztrátami, kteří se nedokážou vyrovnat s tím, že smrt znamená definitivní konec. Dveře se opět otevřou, kdosi schází po schodech. Starší pár, který tu ještě neviděla. „Vítejte,“ pozdraví je tiše Flora. Právě ve chvíli, kdy se chystá otočit, utkví pohledem na nově příchozích. Nasadí překvapený výraz, jako by spatřila něco zvláštního, otřese se zděšením a pak oba vyzve, aby se posadili. Ode dveří se znovu ozvou hlasy a do sklepa vejde několik posledních hostů. Deset minut po sedmé hodině je jí jasné, že nikdo další nepřijde. Devět lidí, to je koneckonců největší účast, jakou kdy měla — hubený výdělek však na vrácení vypůjčených peněz stejně nestačí. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS175749
Flora se snaží zklidnit dech, ale když se vrátí do velkého pokoje bez oken, roztřesou se jí kolena. Účastníci již sedí v kruhu. Hovor utichne a všechny pohledy se obrátí k ní.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS175749
35 Flora Hansenová zapálí svíčky, posadí se na židli a očima přejede své hosty. S pěti z nich se setkala již dříve, zbývající jsou nováčci. Naproti ní sedí sotva třicetiletý muž. Milý obličej, obdařený jakousi chlapeckou krásou. „Vítejte… tady u mě,“ řekne Flora a prudce polkne. „Mys lím, že rovnou začneme…“ „Ano,“ odpoví stařeček Asker přátelským skřípavým hlasem. „Vezměte se za ruce a utvořte kruh,“ vyzve je vřele Flora. Mladík hledí přímo na ni. Ve tváři má veselý zvědavý výraz. Floře se sevře žaludek vzrušením a očekáváním. Zavládne temné a podivné ticho, deset osob spojí ruce do kruhu a cítí, jak se jim za zády shlukují duchové zemřelých. „Nesmíte porušit kruh,“ řekne Flora přísně svému shromáždění. „Ať se stane cokoli, nesmíte porušit kruh. Pak by naši návštěvníci nemuseli najít cestu zpět na onen svět.“ Účastníci jsou již v tak pokročilém věku, že většinu jejich blízkých si dávno odnesla smrt. Onen svět je pro ně místem plným dobře známých tváří. „V žádném případě se nesmíte ptát na den své vlastní smrti,“ nabádá je Flora. „A nikdy nemluvte o ďáblu.“ „A proč ne?“ otáže se s úsměvem mladík. „Všichni duchové nejsou dobří a náš kruh je branou do záhrobí…“ Muž blýskne tmavýma očima. „Myslíte démony?“ zeptá se. „Tomu nevěřím,“ ušklíbne se znepokojeně Dina Sibeliová. „Snažím se naši bránu střežit,“ prohlásí vážně Flora. „Ale oni… cítí naše teplo, vidí zář našich svíček.“ Opět zavládne ticho. V potrubí to zašumí. Je slyšet podivné vzrušené bzučení, jako když moucha uvízne v pavučině. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS175749