četl stejné vyjádření například od dzogčhenového mistra Namkhaje Norbua. Tito lidé také společenství nepotřebují, působí však ve společenstvích, které kolem nich vzniknou jen z čisté lásky, která je poznáním sebe a pravdy, která osvobozuje a pomáhá osvobozovat i druhé opravdové hledající. To je ona láska a skutečné přání dobra všem bytostem v praxi. O této lásce nemáte ale ani ponětí, nedá se totiž vymyslet, lze ji pouze sdílet ve společném satsangu. Právě tato nezištná láska mistrů, která se projevuje ve společné meditaci, je oním pravým soucitem, o kterém nemá většina lidí ani ponětí a není schopna to ani pochopit. Současně se také nedá ztratit žádnou dogmatickou činností, která napadá tato společenství ducha. Podle vás však tito lidé a jiní praví mistři jsou vůdci sekt, jak jsme od vás již několikrát slyšeli. Přesně tak je označují i ti, co si nárokují výhradní postavení v duchovní oblasti, jako je třeba katolická církev, která je dogmatikům tak blízká. Poznámka: U některých křesťanských světců (viz třeba sv. Bernard) bych si nebyl tak úplně jist, že se jednalo o skutečné plně realizované mistry, zejména u těch, co pak dokonce žehnali křižáckým výpravám apod. To je také projev dogmatismu a vyvolenosti jedné skupiny nad druhou. Vždy platí: „Podle skutků poznáte je.“ Prohlášení svatosti v katolické církvi zdaleka neznamená, že se jednalo o duchovního mistra nebo pravého světce. To je právě to nebezpečí různých „duchovních zkušeností“ a „prozření“, která nejsou trvalým stavem anebo se neodehrávají na podkladě trvalého vědomí sebe sama v našem pravém Já. Jsou pak často jen záminkou ega ke svému dogmatickému působení, ať již v nevědomosti vědomé nebo nevědomé, což v důsledku je totéž. Malý výčet témat (často skrytých), která lze pravidelně očekávat od dogmatiků: Mistr není nutný, ego je naprosto svobodné. Společenství duchovních přátel je nebezpečná sekta, která musí být zničena. Zkušenost Já je neslučitelná s uvědomováním jiných zkušeností. Ego není zase takový problém, v podstatě je božské. Realizátor nemusí usilovat současně s působením milosti. Převracení a překrucování toho, co se hodí, neschopnost vyjádřit se k nauce jako takové, kromě svých dogmatických výroků. Skryté hlásání o mistrech jako o Ramanu Mahárišim, že nerealizoval, o Ježíšovi, že měl mysl plnou ďábla apod. Urážky těch, co píší o nauce a poukazují na působení zla, nebo těch, co vyjadřují nesouhlas s jejich počínáním. Jinými slovy budou dále napadat a překrucovat nauku, mistra a duchovní společenství. Jsou tak jasně identifikovatelní. Duchovní praktici a opravdoví hledající již nemohou ani brát vážně, co tito lidé píší. Proč píši o dogmatismu, nevědomosti a zlu, které šíří? Ježíš byl podle A. Popova také tím, kdo měl ďábla ve své mysli, neboť také velice často varoval před zlem převlečeným za dobro, varoval před vlky v beránčí kůži, před záměnou zdánlivého dobra a duchovnosti za farizejství a před působením zla. Také byl znám svým vyháněním duchů a odstraňováním zla a nevědomosti. Ježíš musel mít asi
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS175488
mysl plnou ďábla podle této překroucené dogmatické logiky. Ano, tito duchovní mistři vždy před zlem varovali a také učili, jak ho rozlišovat a jak se ho zbavit rozpuštěním ega, jeho nespásných sklonů a stavu oddělenosti od Boha. Také někdy přímo proti zlu ve světě vystupovali a poukazovali na něj. Nic nového pod sluncem tohoto světa. Také za to byli těmito farizeji napadáni a nakonec, když jim to umožnila jejich světská moc, byli tito lidé pronásledováni, ukřižováni nebo jinak zneškodněni v tomto „božském“ světě. Dnes naštěstí již tento „ďábel v rouchu kněze“ nemá takové prostředky. Ty se mu již omezily na různé pseudo-vědecké maskované instituce jako Společnost pro výzkum sekt, neomylnost hlavy katolické církve, kde již není, zaplať Pánbůh, povinné členství pod pohrůžkou zabití nebo upálení díky tzv. násilné rekatolizaci apod. Dnes tito lidé jen šíří nenávist a nevědomost všeho druhu na svých blogách a maskují se za výroky „v pravdě a lásce“. Jsou tak alespoň pro své okolí neškodní. Jejich vlastní činnost však není pro ně nevinná. Šíření nevědomosti, zla a působení v tomto směru přináší neskutečná utrpení. Málokdo si však uvědomuje, že tato jejich činnost je skutečným projevem zla v našem světě, které se prolíná i našimi nitry a myslí. Existuje mnoho duchovních lidí, kteří jsou povzneseni nad články, které pojednávají o těchto tématech, vidí v nich nějaké osobní spory nebo snad hádky apod. Poukazuji na reálné působení zla v naší mysli, s kterým se musí každý na stezce nakonec v sobě vypořádat, pokud skutečně stezku nastoupil a usiluje o Boha. Toto tak nepopulární téma se dotýká každého hledajícího ve větší či menší míře. Neříkám, že konkrétní jeho projevy, na kterých například ukazuji principy působení zla, ale každý, opakuji každý, se na stezce potká se zlem ve svém nitru a je dobré být poučen. To, jak se nás samých i toto zlo dotýká, si každý může vyzkoušet sám pro sebe právě při čtení těchto článků a vnitřních reakcích na ně. Mnoho lidí zaměňuje články o nauce za psaní o mé osobě nebo něco podobného a snaží se mě zachraňovat. Ego, i to zdánlivě povznesené, se vždy plete, bohužel ke své vlastní škodě.
Ego v roli Boha vždy podléhá karmě, tedy jeho „šakti“ 17. 08. 2008 Mnoho lidí, když se v jejich životě projeví karma a utrpení z ní plynoucí, si často své nesprávné jednání a nevědomost, která vedla ke karmické události, omlouvá tím, že se jedná o projev vůle boží, a tak je tedy nutné vše takto přijmout apod. Nehledají pak příčiny v sobě a neptají se, proč se v jejich životě vyskytuje utrpení a zlo, ale přijímají vše nesprávně jako působení boží milosti. Dále pak páchají jinde v nevědomosti zlo svým bližním a pak zase, když jim karma vrátí jejich vlastní zlo, tak to považují za projev boží milosti. Někteří křesťanští světci dokonce své žehnání křižáckým výpravám do Jeruzaléma také považovali za projev boží vůle. To je již vyšší projev nevědomosti ohledně karmy. Veškerá nesvoboda a determinismus, vyplývající z působení karmického zákona, je vždy projevem jen naší nevědomosti a neznalosti zákonů, které vládnou projevu. Boží vůlí není, abychom trpěli, naopak, boží vůle je, abychom žili s Bohem v dokonalé Jednotě ve svobodném blaženém ryzím vědomí JÁ JSEM. Boží vůlí je také ustanoven karmický zákon, který platí v projevu, a který se projevuje jako souvztažnost příčiny a následku, tedy jako princip – karmický zákon. Boží vůlí není konkrétní naplnění karmy, kterou jsme si vytvořili naší nevědomostí a působením ve zlu, jinými slovy zneužití síly egem, která mu je propůjčována, a která má svůj zdroj v tom, co nás všechny přesahuje. Boží neměnnou vůlí je však ona zákonitost, která platí
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS175488
v projevu. Pokud tedy v našem životě působí karmický zákon, který nám přináší ovoce karmy v podobě utrpení a strastí duševních i tělesných a veškerou nesvobodu z toho plynoucí, tak se nejedná o působení božské Šakti, ale o působení karmické zákonitosti, která jasně determinuje souvztažnost mezi příčinou a následkem, mezi našimi činy a ovocem, které přináší. Bůh, svobodné vědomí, které je tvořivou mocí a inteligencí, je onou božskou Šakti, která působí naprosto svobodně pouze svým aktem svobodné vůle a není dotčena svým projevem, kdežto ego, podléhající zákonu karmy, je svými činy plně podmíněno. Tento svobodný pohyb, který je projevem božské Šakti, se nazývá například v nedvojné tantře kašmírského šivaismu kríja nebo Spanda. To proto, aby byl tento svobodný spontánní pohyb rozlišen od karmy. Je vyjádřen například v symbolu tančícího Natarádži, který svým pohybem, plynoucím z blaženého svobodného vědomí, není podmiňován ani znesvobodňován. Jinými slovy nepřináší mu karmu a není podmíněn karmickou zákonitostí. Tak to jen pro vysvětlení, jaký je rozdíl mezi karmou a kríjou nebo Spandou. První je determinovaný, vynucený pohyb v důsledku působení karmické zákonitosti, tedy nesvobodné zakoušení výsledku karmy egem, druhý je spontánní projev ze svobodné vůle ryzího vědomí – Šakti, který nepřináší karmu vysvobozenému jedinci. Determinovaná posloupnost – řetězovka příčin a následků, která se vždy manifestuje jako posloupnost událostí v projevu je pohybem „zmrzlé“ energie vědomí, tedy karmou. Karma vzniká z činností, postavených na lpění a odporu, vycházejících ze žádostí po potěšení nebo úniku ze strastí, což je ve svém důsledku jedna jediná snaha. Karma vzniká z nevědomé touhy po střípcích blaženosti. Svobodný projev vysvobozeného siddhy vychází ze samotné blaženosti svobodného bytí vědomí JÁ JSEM, není tedy ovládán touhou po blaženosti, ani lpěním nebo odporem, nevytváří tedy determinovanou posloupnost „zmrzlé“ energie vědomí, která se bude ve vědomí připomínat a opakovat jako karma. Siddha má navíc svobodnou volbu tvořit, nebo zůstat nečinný. Tuto volbu ego nemá, to jedná jen na základě svých vasán a je determinované právě svou karmou. Působení božské Šakti se rozhodně vymaňuje karmickému zákonu. To říká i Nový zákon Bible. Jinými slovy, karmě podléhá pouze ego, nikoliv svobodné vědomí JÁ JSEM, tedy tvořivá moc Šakti. Jedna věc je zkrátka nesvoboda a determinovaná souvztažnost mezi příčinou a následkem, jako v případě ega, a jiná věc je svobodné tvoření neposkvrněné nevědomostí a následným působením karmy. Pochopení tohoto je možné jen uvědoměním. Pokud ale udržujeme stanovisko i stav vědomí, že i ego je božské, a tedy i jeho „božský“ stav, tak se nemůžeme divit, že tomu nerozumíme a tvrdíme něco, jako že božská šakti podléhá karmě apod. Jednota je sama sobě příčinou i následkem a jako taková obě tyto skutečnosti překračuje. Karma vytváří posloupnost příčin a následků v čase, která vzniká současně s pohybem ve vědomí pozorovatele, který se neuvědomuje jako ryzí JÁ JSEM. Tvrzení, že božská Šakti podléhá karmické zákonitosti, je největší ukázkou a důkazem „opravdovosti“ duchovní autority, která to tvrdí. Ego si vždy představuje Boha podle sebe a vztahuje na něj své představy a jeho vlastnosti opět na sebe. To je ona zvrácenost zla ega, klasický šaktický přístup namyšleného ega. Každý usvědčuje sám sebe. Tato nevědomost jde ruku v ruce s dalšími nevědomostmi týkající se nauky: 1. Ego je také božské, je z Boha. To, že Bible a praví mistři hovoří z přímé
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS175488