Domácí násilí
kontaktu s dítětem/dětmi, problémy při styku s nimi apod.). Jen málokdy a neochotně tito muži vyhledávají odbornou pomoc, patrně právě z obavy, že se k nim pracovníci v pomáhajících profesích budou chovat přezíravě (Chlap a nechá si to všechno líbit, to bude nějaká bačkora…). Jejich šance vyřešit problém vlastními silami, je velmi malá, ale dopady jsou velké. Konkrétně mohou muži v důsledku domácího násilí zažívat:
generalizovaný strach z násilí jako takového; ztrátu domova, resp. bydlení; negativní emoce, jako je hněv, vztek a zlost; problémy ve vztahu k sobě – snížená sebeúcta, sebevědomí a sebehodnota; bezmocnost – obávají se jakýchkoli změn; problémy v realizaci otcovské role; dopady na další vztahy, např. partnerské či přátelské.
Proč prostě muži od svých násilných partnerek neodejdou? Existuje pro to mnoho důvodů, obdobně jako u žen v analogické situaci, např.:
nejsou dostatečně finančně zajištění; milují svoji partnerku a věří, že se může změnit; cítí povinnost zůstat; nechtějí přijít o kontakt se svými dětmi; nemají kam jít; obávají se odplaty nebo pomsty ze strany své partnerky; myslí si, že by jejich žena měla být schopna se ovládat, kdyby chtěla; nechtějí, aby někdo věděl, co se u nich doma děje, stydí se za to, „že si neumějí udělat doma pořádek“; nechtějí opustit svoji partnerku a nechat ji samotnou; z domácího násilí obviňují sami sebe, myslí si, že je to jejich vina; mohou se bát, že ztratí kontakt s ostatními členy rodiny a společnými přáteli, pokud ženu opustí; myslí si, že skutečný muž by měl umět svoji ženu zvládnout (Strauss, 1995); kromě toho je vysoce pravděpodobné, že muž jako osoba ohrožená domácím násilím bude muset čelit sexistickým stereotypům. Mezi laickou (a nezřídka také odbornou) veřejností je populární představa „chlapa pod pantoflem“, který je prezentován jako slabý, ubohý, hloupý.
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS175479