kou politikou a ekonomikou). To je pro reprezentaci této etnické skupiny silně určující. Média mají sklon ve zpravodajství prezentovat představitele minoritních národností v souvislosti se spíše negativními událostmi, jako je zločin, ilegální práce, ilegální pobyt na území ČR. Klvačová a Bitrich, kteří analyzovali mediální obraz Vietnamců, Rumunů a Ukrajinců v českém tisku, došli ke zjištění, že „uvedené skupiny cizinců se do českých novin dostávají nejčastěji v souvislosti s kriminalitou“ (2003, s. 10). Navíc platí, že o Vietnamcích se píše především v souvislosti se stánky a tržišti, o Ukrajincích se píše jako o dělnících nebo členech skupin organizovaného zločinu a o Rumunech se píše jako o žebrácích, kapsářích a zlodějích (tamtéž, s. 11). Při reprezentaci zmíněných etnických skupin navíc dochází opakovaně k situaci, kdy představitelé etnika nemají možnost se do médií sami vyjádřit; mluví se o nich, ale ne s nimi (tamtéž, s. 13). I to je podstatná odlišnost od reprezentace české majority. Jak poukazují Klvačová a Bitrich, celkově negativní reprezentaci určité národnosti mohou posilovat i články a zprávy nepřirozeně zdůrazňující pozitivní projevy jednání představitelů národností či etnik. To může posilovat představu, že takovéto pozitivní jednání je vlastně pro danou skupinu nepřirozené a výjimečné. (tamtéž, s. 18) Podstatným aspektem reprezentace je, v rámci jakého typu událostí se určité subjekty do zpráv dostávají, v jakých rolích a situacích se objevují. Opakovaná prezentace subjektu v určitém typu situací může vést k vytváření dojmu, že právě tyto jsou pro ně typické a normální, může tak docházet k situační atribuci, kdy jsou vlastnosti situace vztahovány na subjekt samotný. Marginalizovaná reprezentace ve zpravodajství se může týkat také sociálních tříd a profesí. Reprezentace politiků a řídících pracovníků je nejčastěji zarámována tématy politiky, ekonomiky a řízení státu. Reprezentace pracovníků služeb, dělníků a zemědělců se v televizním zpravodajství nejčastěji objevuje v tematickém rámci neštěstí, nehod a zločinu, případně jako bezejmenné hlasy ulice (Trampota, 2005). Zároveň platí, že ve svých promluvách dostávají tyto marginalizované skupiny výrazně menší prostor k vyjádření, který jim ve většině případů umožňuje jen potvrzení již vystaveného interpretačního rámce události (tamtéž). Kontinuální spojování určitých sociálních skupin s negativními událostmi může být určitou formou etiketizace a vytváření obrazu, že negativní události se týkají právě těchto skupin a nic pozitivního od nich nelze očekávat. Stejně tak vyřazení (exkluze) některých skupin z určitých veřejných témat může posilovat pocit, že jejich vyjádření je nerelevantní a nedůležité.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS175478