KAPITOLA SEDMNÁCTÁ
´ ¦ ² Ü £ ¬¨ Û § ¦ ²¨ æ ¦ ² Ü £ ¦è ¦ Û ¨ ² ± æ §Öæ §¥£ ª Ó ß ² á £¥ ªÓ ²Û §£¢ í Û ê ´ §£ï ¡ §´ ܬ ¦ §ò ² ¨ Ûã §´ §ò ¨ ¦ã Bez Božích příkazů (micvot) nemůže člověk dosáhnout dokonalosti (hašlama), jinými slovy, nemůže zcela naplnit svůj potenciál. A ačkoliv je Tóra skutečně nade vším, platí, že bez příkazů není Tóry. V traktátu Jevamot (109b) řekl rabi Josi: „Každý, kdo tvrdí, že nemá (ve smyslu nezná) Tóru, ji skutečně nemá.“ To je přece samozřejmé (pšita), tak co tím rabi Josi myslí? Myslí tím, že ten, kdo tvrdí, že má pouze Tóru, ale neplní její příkazy, nemá ani Tóru. Jak je to možné? Rav Papa to vysvětloval svým komentářem k větě (5M 5:1): „Slyš, Izraeli, nařízení a práva, která vám dnes vyhlašuji. Učte se je a konejte je,“ takto: „Ten, kdo si Tóru osvojil plněním příkazů (praxí), má podíl i na jejím studiu (teorii). A ten, kdo příkazy neplní, nezíská ani teoretickou znalost Tóry.“ Již bylo vysvětleno, že Tóra je rozumová nehmotná záležitost a nemá nic společného s tělesným člověkem. Výjimkou jsou příkazy Tóry, k nimž se člověk může plně vztáhnout a které ho s Tórou mohou spojit. Proto jsou jak Boží příkazy, tak lidské duše přirovnávány k svícím, protože si vzájemně odpovídají. Prostřednictvím příkazů, k nimž má člověk přirozenou vazbu, se člověk může vztahovat k samotné Tóře, stejně jako zapálením 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS175242