„To je v pohodě,“ broukla jsem a snažila se tím dodat jistoty nám oběma. „Vždyť už jsme skoro hotoví.“ Ale čekal nás ještě další boj. Poté, co jsem v Rusku porazila dobře polovinu tamějších Strigojů, jsem si dost věřila a byla jsem si vědoma své síly, jenže teď jsem trpěla výčitkami svědomí. A po kud narazíme na tucet strážců, ani moje síla mi dlouho nevydrží. Nepamatovala jsem si plánek věznice dokonale, ale ukázalo se, že Giovanni zvolil cestu zpět do kanceláře tak, aby vedla ko lem cel. Nahoře visel další varovný nápis POZOR – VSTUPUJETE DO SEKCE VĚZŇŮ (PSYCHIATRIE). „Psychiatrie?“ podivila jsem se. „Jistě,“ odpověděl Viktor. „Kam jinam myslíš, že posílají věz ně s psychickými problémy?“ „Do nemocnice,“ řekla jsem a radši si odpustila vtípky o men tálně narušených vězních. „Ne vždy ale…“ „Stát!“ Lissa ho přerušila a zastavila se přede dveřmi. My jsme do ní málem vrazili. Odskočila o několik kroků. „Co se děje?“ zeptala jsem se. Obrátila se na Giovanniho. „Najdi jinou cestu do kanceláře.“ „Tudy je to nejrychlejší,“ namítl. Lissa pomalu zavrtěla hlavou. „To je mi fuk. Najdi jinou, kde nikoho nepotkáme.“ Zamračil se, ale stále byl pod vlivem jejího nátlaku. Náhle vy razil opačným směrem a my jsme se museli dát do běhu, aby nám neutekl. „Co se děje?“ zeptala jsem se znovu. Lissa měla tak popletené myšlenky, že pro mě teď její mysl byla úplně nepronik nutelná. Zašklebila se. „Cítila jsem tam aury uživatelů éteru.“ „Cože? Kolik?“ „Nejmíň dvě. Nevím, jestli mě vycítili, nebo ne.“ Kdyby Giovanni nevypadal, že se každou chvílí vymaní z ná tlaku, a kdyby nás tolik netlačil čas, nejradši bych se tady zastavi la. „Uživatelé éteru…“ Lissa tak dlouho hledala jiné sobě podobné. Koho by napadlo, že je objevíme právě tady? Vlastně… možná jsme to mohly čekat. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS175167