mané občas zničíme město takto důkladně, ale pouze abychom z něj učinili varovný příklad, třeba když lidé, kteří přijali naše podmínky, zrádně nedodržují smlouvy a napadnou nás.“ „Nepochybně to nebyl tento případ.“ „Ne, a já se hodlám dozvědět, proč se to stalo.“ Pátrací skupina se vrátila, a jak jsem očekával, přivedli ty, kteří přežili: tři ženy a dva muže. Všichni byli příliš ochromení, takže ani necítili strach. Nevypadali jako Řekové, ale spíš jako nějací archaičtí lidé, co tu zůstali z raných dob. Byli tmavé pleti s inkoustově černými vlasy, jež mužům padaly na ramena v loknách svíjejících se jako hadi a ženám sahaly až do pasu. Šaty měli špinavé a rozedrané a kůži plnou modřin a škrábanců. Jejich široké obličeje mohly být pohledné, kdyby jejich výraz nevyzařoval zvířecí otupení. „Co se tu stalo?“ Nic neřekli, ani nenaznačili, že vůbec slyšeli má slova. Jeden voják je začal hrubě popostrkovat, ale já ho zarazil. „Ne. Už si vytrpěli dost. Nechte je odpočinout. Dejte jim jídlo a pití; vysvětlete jim, že nepřijdou k úhoně. Rozhodně ne k další úhoně. Vyslechnu je později. Ione.“ „Ano, senátore?“ „Už je pozdě, abychom se vrátili na Kypr. Zastihl by nás soumrak. Na noc zůstaneme tady a zpátky se vydáme za rozbřesku.“ Brzy se rozhořely ohně na vaření a plachty se proměnily ve stany pro mužstvo. Všichni byli sklíčení tím, co během dne viděli, a obvyklé klábosení nebylo skoro slyšet. Námořníci, kteří pracovali nejnamáhavěji, se v tichosti najedli, pak zalehli a spali jako uštvaní psi. Vojáci pověření bezpečností zůstali vzhůru déle a tiše se bavili. Kleopatra si přirozeně přivezla vlastní stan vybavený veškerým zařízením. Byl obklopen strážci, kteří stáli v pozoru s ko
99
( )
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174957