„No to se podívejme, koho nám sem vítr zavál,“ poznamenala a usmála se. Její bílé zuby zazářily proti zlatavé kůži. Santiagová byla krásná žena. Měla postavu baletky a dlouhé husté vlasy barvy kávy, které zvýrazňovalo několik rudých pramínků. Při práci si je vždycky sčesala z obličeje do profesionálního drdolu. Jejím inteligentním zeleným očím nic neuniklo. „Hotovo?“ „Přesně tak.“ „Našla jste něco?“ „Pár otisků prstů, ale bůhví, komu patří. Vložíme je do systému automatické identifikace a uvidíme, jestli se objeví nějaká shoda. Brinkman odnesl pár osobních věcí, nějaké dokumenty, počítač, odpadky a telefonní záznamník. Podle mě máme všechno, co budeme potřebovat. Už si to tu můžete prohlédnout. Jenom mi tu nedělejte nepořádek, dokud sběr stop oficiálně neukončí Washingtonová.“ Santiagová mu znovu věnovala svůj okouzlující úsměv. Po celém bytě byl rozsypaný prach na snímání otisků, několik zásuvek ve skříních bylo otevřených dokořán. Kromě nepořádku, který s sebou nese sbírání stop, byl ale byt jako ze škatulky. Čistý. Uklizený. „Přijel jsem pro tu fenku.“ „Aha, a ona to ví? Třeba se jí to nebude líbit.“ „Ale, ale, kam vy na to jen chodíte?“ Šibalsky na něj mrkla. „To byste chtěl vědět, co?“ Nohou zaklapla víko kufříku a kývla hlavou směrem ke kuchyni. „Pes je támhle. Chtěla jsem ho vnutit Brinkmanovi, ale poslal mě někam. Zvířata asi nemá zrovna v lásce.“ „Už odešel?“ „Ano. Asi před čtvrthodinou. Prý na vás počká na stanici. Pak můžete jet společně do Baton Rouge prohlédnout si na kolejích pokoj té zavražděné dívky.“ Montoya nereagoval. Nedokázal si představit, že stráví s Brinkmanem tolik hodin v jednom autě. Dnes ale podle všeho neměl na výběr. Co se dá dělat, nějak to s tím otravným detektivem přežije, nemohl se však dočkat, až se do služby vrátí Bentz. Rick Bentz byl jeho parťák, a i když si ho Montoya neustále 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174833