V jeho hlase slyším zřetelnou úlevu. Po zádech mi přeběhne mráz. „Nede, posloucháš mě vůbec?“ vykřiknu a odtáhnu se. „Vypadám utahaně, protože jsem těhotná.“ Dlouze na mě hledí a pak se beze slova otočí. Nevěřícně hledím na jeho záda. Celé roky básnil o dalším dítěti, aby si měla jeho princeznička Agness s kým hrát. Ustavičně jsem se trápila, že mu to upírám, a příroda teď rozhodla za mě. Dítě na poslední chvíli. Nový začátek. Šance být lepší matkou, zachovat se tentokrát správně a mít rodinu na prvním místě. A po tom všem mi teď Ned řekne, že už dítě nechce? „Nede,“ soukám ze sebe. „Nede, já myslela, že budeš mít radost.“ Prudce se otočí. „Radost?“ „Přece jsi vždycky chtěl další dítě…“ „Když byla Agnes malá! Aby si měla s kým hrát! Když jsme byli ještě mladí! Ne teď! Prokrista, Kate! Mám čtyřicet tři roků! Bude mi přes šedesát, když odmaturuje!“ Je úplně bledý, tváří se zoufale. „Uvědomuješ si, co nám to dítě přinese? Zase tu budou probdělé noci, hromady podělaných plínek a my dva vyždímaní jako citron!“ „A co mám dělat?“ ptám se plačtivě. „Agness má tento rok patnáct!“ křičí, jako bych nic neřekla. „Brzy půjde na vysokou. Guy ještě dřív. Budeme se moct vrátit k životu, jaký jsme měli dřív. Cestovat, dělat si, co se nám zlíbí, jít, kam se nám zachce. Opravdu jsi ochotná hodit to všechno za hlavu a vrátit se na začátek?“ Zmoženě se posadím a stisknu hranu stolu tak silně, až mi zbělají klouby. Do jisté míry ho chápu. I já jsem se těšila na dobu, kdy budeme zase volní. Roky jsem snila o výletě do kalifornských vinoték a o túrách po Toskánsku, kdy budu osvobozena od tyranie školních rozvrhů a nekonečných teenagerských potřeb. Za pár let bychom splatili hypotéku, a až děti dostudují vysokou, budeme mít vyšší příjem než kdykoli dřív. A dokonce je možné, že když na sebe budeme mít prostor a čas, znovu s Nedem najdeme jeden druhého. Naprosto přesně vím, co miminko s našimi životy udělá. Už nebudeme každou zimu jezdit lyžovat do Whistleru. Sny o tom,
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174826
že odejdeme do předčasného důchodu a odstěhujeme se na jih Francie, můžeme taky škrtnout. Dovolená s kyblíkem a lopatičkou místo projížďky po Grand Canyonu na koňském hřbetu. Před každou návštěvou kina budeme muset sehnat hlídání. Budu se muset vzdát šatny, abychom mohli zřídit nový dětský pokoj. Přemýšlela jsem dokonce i o tom, jestli je vůči dítěti spravedlivé, aby ho vychovávali stárnoucí rodiče. Bude to vlastně jedináček – jeho sourozenci dospějí dřív, než on nebo ona nastoupí na základku. A k maturitě mu budeme blahopřát jako čerství důchodci. Spousta věcí, jako třeba nošení na zádech nebo raftování, bude postupem času nad naše fyzické možnosti. Vydržíme znovu ty ubíjející první roky, narozeninové oslavy s dortem a se zmrzlinou, výlety do Disneylandu? Budeme mít sílu, abychom se protloukli pubertou, zatímco si většina našich přátel bude užívat vnoučat? A přesto ani na vteřinu neváhám. Za celý život jsem nikdy nechtěla nic tak silně jako tohle dítě. Zavřu oči. Mlékem prosycená vůně novorozeněte. Znovu ucítím teplo miminka na prsou, drobnost jeho ručičky v mé dlani. To přece stojí za několik dovolených a pár let hypotéky navíc! Jak by mohl dům v Provence soutěžit s dětským smíchem, který se bude zase ozývat kolem domu? Zašmátrám po Nedově ruce. „Neplánovali jsme to, ale stalo se,“ říkám. „No tak, Nede. Ano, jsme starší, a snad taky chytřejší. Zvládnem to.“ Vymaní se mi. „Nemůžu, Kate. Je mi líto, ale nemůžu se vrátit zase na začátek. Nezvládnu to celé prožít ještě jednou.“ „Já to po tobě nechci. Tentokrát nechám práce já. Udělám si kariérní pauzu.“ Ned se uchechtne. „Ty, a vzdát se práce?“ „Myslím to vážně.“ Už když to říkám, uvědomuji si, že tentokrát to skutečně myslím vážně. „Reklamní branže je pro mladé lidi. Nepotrvá dlouho a převálcuje mě nějaký Paulův zázračný hošík. Už toho mám dost. Až půjde to malé do školy, můžu se zamyslet, co vlastně chci…“
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174826
„Copak si můžeme dovolit, abys přestala pracovat?“ zařve Ned. „Vrať se z toho svého obláčku na zem, Kate! Z mého platu nemůžeme vyjít!“ „Mohli bychom udělat pár změn. Začít trochu šetřit. Eleanor by se mohla přestěhovat do něčeho menšího, kde by utáhla hypotéku sama. Nějaké úspory máme, a když to bude nutné, prodáme tenhle dům. Za pár let už nebudeme muset platit školné a…“ „Ježíšmarjá,“ hlesne Ned a zaboří hlavu do dlaní. „Ty to myslíš vážně. Ty si tím vážně chceš projít.“ „A co bys po mně chtěl ty?“ zaječím. „Abych si to nechala vzít? Abych ho zabila, protože se nám nehodí do krámu?“ Ned pomalu vydechne a podívá se na mě. „Já nevím,“ řekne vyčerpaně. „Kate, já fakt nevím.“ Dávám mu prostor a čas, aby si na tu myšlenku zvykl. Řeknu mu, že jdu příští týden na první ultrazvuk, ale nežádám ho, aby šel se mnou, ani mu pak neukazuji ty nádherné 3D snímky. Stojím ve své šatně a přemýšlím, kam dám kolébku. Najdu místního truhláře, který mi vyrobí nové skříně. Mám na nočním stolku sušenky, abych zabránila ranní nevolnosti, ale jím je, až když Ned vstane a jde se osprchovat. Nezmiňuji se o dítěti, když plánuje příští dovolenou – tou dobou budu v sedmém měsíci, takže horské túry docela určitě nezvládnu! –, ani nebrblám, když mi u večeře nalije sklenici vína. Skoro mě to zabíjí, že musím mlčet, když bych se tak ráda ponořila do toho, co se děje, ale ovládnu se a čekám, až to Ned vstřebá a přijme. Je to skoro stejné, jako když jsem čekala Agness, historie se opakuje. Musím zkrátka doufat, že až se to dítě narodí, Ned si ho zamiluje podobně jako tenkrát. Ale k tomu nedostane příležitost. „Je mi líto,“ říká sestra na ultrazvuku. „Miminko to nezvládlo. Neslyším tlukot srdíčka.“ Hledím na monitor. „Aha,“ vydechnu. „Zdá se, že zemřelo už dřív, asi v devátém týdnu. Je mi to hrozně moc líto, Kate.“ „Ale posledně jsem tlukot srdce slyšela,“ namítnu hloupě. „Viděla jsem to. Slyšela jsem to.“
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174826