104
pil 2001a: 201) několik překladů duchovních písní z češtiny, a to bez výjimky s vánoční tematikou, publikovaných v tomto takřka neznámém a těžko dostupném tisku.10 Podrobná komparativní analýza českojazyčné a německojazyčné hymnografie ovšem nevylučuje další překvapení. Jiří Sehnal (1979: 151) například upozorňuje na společné písně českých a německých katolíků v tzv. Agendě olomouckého biskupa Liechtensteina-Castellkorna (1695), obsahující celkem 42 českých a 40 německých písní, překladově na sobě však nezávislých. Srovnáme-li Koniášův český kancionál s německojazyčným, zjistíme, že úvodní alegoricko-analogicko-anagogický výklad a poučení o duchovním zpěvu z epištol sv. Pavla a církevních otců (sv. Jeronýma a Augustina) jsou totožné, a proto se jejich zněním nebudu dále zabývat. Existují však i závažné rozdíly – Lob-Klingende
Podle Kvapila jde o tyto písně (výskyt českých titulů jsem doplnil sám): Christus Gottes Sohn ist uns geboren schon (Hymnodia 1701: 53–54; Kristus Syn Boží narodil se nyní; autor Lukáš Pražský, vznikla na přelomu 15. a 16. století, přetištěna mj. u Šteyera 1683, 1693; Božan 1999: č. 54); Christus ist uns heut geborn erfreuet euch (Narodil se Kristus Pán, veselme se, Franusův rukopisný kancionál 1505, přetištěna u Šteyera 1683, 1693; Božan 1999: č. 56), Als Jung frau zart ihr Kindelein (Hymnodia 1701: 45–47; Chtíc, aby spal, tak zpívala; Michna 1985: 45, přetištěna mj. u Šteyera 1683, 1693), Höret zu ihr Christen all was sich zugtragen (Hymnodia 1701: 47–49; Poslouchejte, křesťané, co se jest stalo; Jiřík Hlohovský: Písně katolické, Praha 1622, přetištěna mj. u Šteyera 1683, 1693; Božan 1999: č. 59), Der Freudentag ist ankommen (Hymnodia 1701: 49–50; Den přeslavný jest k nám přišel; Kancionál, to jest Sebrání spěvův pobožných, ed. Pavel Sessius, Praha 1631, přetištěna mj. u Šteyera 1683, 1693; Božan 1999: č. 107), Ich verkünd euch Freuden groß über die Maßen (Hymnodia 1701: 51–53; Zvěstujem vám radost převelmi velikou, původem z Písní nových, krátkého naučení křesťanského náboženství v sobě obsahujících, ed. Alexandr Voyt, Praha 1588, přetištěna mj. u Šteyera 1683, 1693; Božan 1999: č. 53). – Je zajímavé, že anonymní autor ve zmiňované předmluvě (Hymnodia 1701: 5) uvádí jako podpůrný argument pro přejímku českých melodií a textů topos Čechů jako milovníků zpěvu („dann sie von Natur Liebhaber deß Singens und Psallirens seynd“). Tentýž argument uvádí sebevědomě v konfrontaci s německojazyčným prostředím již Jan Ignác Dlouhoveský v předmluvě Holanovy sbírky Capella regia musicalis; podle Dlouhoveského česká duchovní píseň nejvíce charakterizuje český národ, Češi v ní nad jiné vynikají – čehož byl on sám svědkem například při procesí v Římě –, takže si nápěvy a texty písní od Čechů vypůjčily a přeložily jiné národy, hlavně Němci (Holan 1693–1694: A2r; Škarka 1986: 284). 10
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174711