POSLEDNÍ TEMPLÁŘ
De Molay pozoroval papeže, který stále ještě odvracel tvář. Pro vedl všechny svoje tahy naprosto dokonale. Velmistr při té myšlence cítil zvrácené zadostiučinění. Ten člověk svými podlými činy jen dokládal ušlechtilost templářských snah. Král chladně pohlédl na hromotluckého kata. „Kolik z nich je tady ještě naživu?“ De Molay strnul. Poprvé se dozví, jaký osud potkal jeho bratry z pařížského Templu. Gaspard Chaix králi odpověděl, že kromě velmistra zbývá už jen jeho zástupce, Geoffroi de Charnay. Starý templář zavřel oči a mysl mu zaplavila změť zdrcujících úvah. Je po všem, pomyslel si. A to jsme byli tak blízko. Kdyby jen… Kdyby jen tenkrát dávno, před lety, dorazil vzkaz z lodi Falcon Temple od Aimarda a jeho mužů. Jenže nedorazil. Nad Falcon Temple a jejím drahocenným nákladem se prostě zavřela voda. Král se otočil a naposledy pohlédl na ztýraného muže. „Skončete to,“ přikázal. Kat se přišoural blíž. „Kdy, Vaše Milosti?“ „Zítra ráno,“ řekl král a ta představa mu zvráceně vylepšila náladu. Když de Molay jeho slova vyslechl, zmocnil se ho pocit, který nejprve nedokázal rozeznat. Nezakusil ho už celá léta. Úleva. Zpod pokleslých víček pohlédl na papeže a postřehl jeho potlačovanou radost. „Co se stane s jejich majetkem?“ zeptal se papež dychtivě. De Molayovi bylo jasné, že touhle dobou už ze zabavených věcí zbývá jen to, co se nedalo prodat na úhradu králových dluhů. „Knihy, papíry, ostatní artefakty. Patří církvi.“ „Tak si je vezměte,“ mávl král ledabyle rukou, vrhl poslední zuřivý pohled na de Molaye a vyrazil z kobky. Jeho družina odspěchala za ním. Papežovy oči se na nepatrný okamžik střetly s de Molayovýma. Pak se Klement odvrátil a rychle odešel. Během toho kratičkého časového úseku nahlédl de Molay do papežovy duše a potvrdil si, že 98 —
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174405
POSLEDNÍ TEMPLÁŘ
ten drobný muž je skutečně takový, jak se mu jeví – prohnaný oportunista, jemuž se podařilo zmanipulovat chamtivého krále pro svoje vlastní účely. Pro účely církve. Obratný manipulátor, který nad ním zvítězil. Ale de Molay mu nechtěl ten triumf dopřát. Když se jejich oči setkaly, vzchopil se, sebral veškerou sílu, jež mu zbývala, a vložil ji do jediného pohledu adresovaného tomu muži – muži, který přivodil jeho zkázu. Byl to pohled plný sebevědomého vzdoru. Papežovou strhanou tváří na zlomek vteřiny prokmitl strach. Vzápětí se však vzpamatoval, vrátil se ke svému neproniknutelnému výrazu a nasadil si kápi. Velmistrovy rozpraskané rty se zkřivily v čemsi, co by dřív bývalo úsměvem. Věděl, že se mu podařilo zasít do papežovy mysli semínko pochybností. Bylo to svého druhu vítězství. Papež dnes nebude dobře spát. Vyhráli jste tuhle bitvu, pomyslel si de Molay. Ale naše válka ještě neskončila. A s tím pomyšlením zavřel oči a začal se připravovat na blížící se smrt.
— 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174405
POSLEDNÍ TEMPLÁŘ
21 R
eilly se usilovně pokoušel zakrýt rozpaky. Posezení s Tess ho těšilo, ale nic z toho, co mu vykládala, mu nepřipadalo důležité. Ze skupinky obětavých rytířů vyroste středověká supervelmoc, té pak někdo přistřihne křídla a potupně ji odsune do análů historie. Jak to souvisí s gangem ozbrojených lupičů, který o sedm set let později vandalsky vyrabuje muzeum? „Říkáte, že ti lupiči v muzeu byli oblečení jako templáři?“ zeptal se. „Ano. Templáři se oblékali prostě, tím se velmi lišili od ostatních, honosně oděných rytířů. Nezapomínejte, že byli mniši a zavázali se k chudobě. Bílé pláště symbolizovaly čistý život, který se od nich čekal, a kříže v barvě krve zdůrazňovaly jejich výsadní vztah k církvi.“ „No dobře, ale kdybyste po mně chtěla, abych nakreslil rytíře, asi by to dopadlo hodně podobně, i kdybych neměl na mysli přímo templáře. Vypadají dost typicky, ne?“ Tess přikývla. „Souhlasím, že samo o sobě to nemusí nic znamenat. Ale ještě je tu ten šifrovací stroj.“ „Ta věc, co ji sebral čtvrtý jezdec. Ten, který byl těsně u vás.“ Tess si zaujatě poposedla blíž. „Prostudovala jsem si to. Ten šifrovač předběhl vývoj o řadu století. Chci říct, že byl na svou dobu převratná novota. O templářích se vědělo, že jsou přeborníci v šifrování. Kódy byly páteří jejich bankovního systému. Když poutníci putovali do Svaté země, ukládali si u nich peníze a dostávali šifrovaná potvrzení, která dokázali rozluštit zase jen templáři. Díky tomu nemohl 100 —
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174405