„Proč ti dávám knihu?“ Zatvářil se nechápavě. „Ne, myslím… Proč jsi tak hodný a proč si o mě děláš sta rosti.“ „Ty myslíš, že normálně nejsem hodný?“ Podívala jsem se na něj a povzdechla si. „Ty víš, jak to mys lím. Od Nového roku jsme se jeden druhému vyhýbali, a kdykoli jsme se potkali, byla to katastrofa. A teď jsi mi dal knihu… Prostě to nechápu. To byl Maddiin nápad?“ Dlouze se na mě zadíval, nebo mi to tak aspoň připadalo. Po zádech mi přeběhl mráz a na okamžik jsem si připadala dez orientovaná, jako bych tutéž chvíli už někdy prožila. „Ne. Udělal jsem to proto, že nenávist by neměla přetrvat na věky,“ vysvětlil nakonec tiše. „Protože nakonec musíš odpustit. Nemůže ti jen tak přestat na někom záležet nebo…“ Nedopo věděl tu větu. „Myslím, že si vždycky budeme rozumět, ať už budeme kdekoli a dělat cokoli. A pokud to tak je, byl bych rád, kdybychom byli kamarádi.“ Podruhé ten večer jsem se nezmohla na slovo. Dobrých odpo vědí existovalo asi sto. Říct mu, že souhlasím. Říct mu, že mu od pouštím. Říct mu, že taky chci, abychom byli přátelé. Přesto jsem ze sebe nedokázala ta slova vypravit a neměla jsem možnost ani uvažovat proč. Kayla sebou náhle v mém náručí trhla, probudila se a zděšeně vykulila oči. „Ahoj,“ ozvalo se. Otočili jsme se. Asi půl bloku od nás byl Dante a mířil si to k nám. S každým jeho krokem se Kayla snažila dostat se od něj co nejdál. Dante celý život prahl po moci a to ho spolu s jeho strašlivými činy poskvrnilo. Kayla to dokázala vycítit, stejně jako vnímala moji auru. Netušila jsem, jaký z toho má pocit, ale příjemný asi nebyl. „Na,“ řekla jsem Sethovi. „Vezmi si ji.“ Nedočkavě se k němu hrnula. Seth si ji vzal a podal mi knihu zrovna ve chvíli, kdy k nám Dante došel. Jednou rukou mě ob jal a dal mi pusu na tvář. „Poslechl jsem si tvůj vzkaz, tak jsem si řekl, že se zastavím. Ahoj,“ pozdravil jakoby mimochodem Setha. Seth mu kývl na pozdrav a křehké přátelství, které jsme mezi sebou znovu začali budovat, se rázem vytratilo. Potřebovala 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174404
jsem odvést pozornost jinam, takže jsem zapojila svůj konver zační talent. „Seth zrovna odjíždí a dal mi tuhle knihu.“ Zvedla jsem ji jako vysvětlení. „Jak bylo v práci?“ Dante mě nepřestával objímat způsobem skoro až majetnic kým. Na mou minulost se Sethem vždycky pohlížel nonšalantně, ale myslím, že ho občas trápilo, že jsem k někomu mohla cítit něco tak silného. Zadíval se na Kaylu. Ta se zoufale snažila dostat co nejdál od něj, až prakticky šplhala po Sethovi. Magie a schop nosti smrtelníků se u různých lidí značně liší, ale předpokládala jsem, že Dante dokáže také vnímat Kayliny pocity. Na rtech se mu objevil náznak úsměvu a pak se rychle zaměřil na mě. „Nuda jako vždycky. Přišlo pár sjetých teenagerů na výklad tarotu.“ „Pane jo. To jsou tvoji oblíbenci.“ „Jo jo. Nikdy se nedohadují o ceně. A abych byl upřímný, kolikrát ani nevím, jestli ten výklad vůbec pochopili.“ „Nevykládal jsi jim o stromových žábách, že ne?“ „O stromových žábách?“ podivil se Seth. „Jo. K Dantovi jednou přišla tahle děcka sjetá extází a on jim jako součást výkladu řekl, že si mají dávat pozor na stromové žáby.“ Dante se zazubil a pokýval hlavou. „Hrozně je to vyděsilo. Měls je vidět, když odcházeli. Skoro se plazili po zemi a všude se rozhlíželi. Zkoumali každé okno a drát. To byla podívaná.“ Ta představa mě vždycky rozesmála. „Tentokrát ale ne?“ „Ne, tahle parta byla nějaká zpomalená a úplně mimo. Svět lou stránkou ovšem bylo, že mi dali deset dolarů za sáček Do ritos, který jsem tam měl jen tak pohozený. Miluju, když děcka utrácejí kapesné.“ Danta i mě jeho klienti vždycky pobavili, ale na Sethovi bylo znát, že on se rozhodně nebaví. Sevřelo se ve mně cosi chlad ného a náhle jako bych na nás koukala Sethovýma očima. Vy užívání teenagerů pod vlivem drog – ať už pro peníze nebo psychologicky – mu vůbec nepřipadalo zábavné. Když jsem Danta poznala, tahle šarlatánská stránka jeho byznysu mě taky 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174404
dopalovala. Kdy jsem se s tím smířila? Kdy jsem se tím začala bavit? Najednou jsem se zastyděla a bylo mi hrozně z toho, co si o mně Seth musí myslet. Pak mě ale tyhle moje pocity naštva ly – hlavně to, že se nechám soudit. On už nade mnou nemá žádnou moc. Nezáleží na tom, co si myslí. Přitiskla jsem se blíž k Dantovi. Sethova řeč těla mi jasně napověděla, že zaregistroval proměnu, kterou jsem právě prošla. „No, asi už musíte vyrazit,“ řekla jsem. „Jo,“ souhlasil nervózně Seth. „Uvidíme se někdy příště.“ „Díky za tu knihu.“ Neznatelně přikývl a otočil se, aby posadil Kaylu do sedačky. Podívala se na mě a já jí zamávala na rozloučenou. Pořád se ale tvářila zděšeně. Věděla jsem, že ji děsí Dante, a ne já, ale i tak to bolelo. Dante chtěl jít domů a přijel hlavně proto, aby mě odvezl. Byla jsem unavená a emočně vyčerpaná, takže mi domov zněl lákavě. Vrátili jsme se na oslavu, abych řekla Dougovi, že odchá zím. Ten projevil při pohledu na Danta asi stejné nadšení jako prve Seth, ale neřekl nic, co by se vymykalo jeho obvyklému žo viálnímu stylu. Cestou domů jsem tupě zírala z okýnka a rukama přejížděla po obálce knihy. „Nějak jste se tam skamarádili,“ poznamenal Dante. „Co?“ „S Mortensenem. Měl jsem dojem, že vás z něčeho vyrušuju.“ „Ale ne. Jen jsem byla nadšená z té knihy. Víš, jak je mám ráda.“ Zastavili jsme na červenou a on pohlédl na knihu v mém klíně. „Neprodejný výtisk? Za to bychom na eBay mohli dostat balík.“ „Dante!“ „To byl jen vtip, sukubo. Tak trochu. Kdybys na něj chtěla uplatnit svoje svody a získat víc exemplářů, mohla by sis rozjet menší vedlejšák.“ „Nepotřebuju peníze navíc. A moje svody k ničemu nejsou. Je to tak. On a Maddie jsou spolu šťastní.“ 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174404