„Proč ti dávám knihu?“ Zatvářil se nechápavě. „Ne, myslím… Proč jsi tak hodný a proč si o mě děláš sta rosti.“ „Ty myslíš, že normálně nejsem hodný?“ Podívala jsem se na něj a povzdechla si. „Ty víš, jak to mys lím. Od Nového roku jsme se jeden druhému vyhýbali, a kdykoli jsme se potkali, byla to katastrofa. A teď jsi mi dal knihu… Prostě to nechápu. To byl Maddiin nápad?“ Dlouze se na mě zadíval, nebo mi to tak aspoň připadalo. Po zádech mi přeběhl mráz a na okamžik jsem si připadala dez orientovaná, jako bych tutéž chvíli už někdy prožila. „Ne. Udělal jsem to proto, že nenávist by neměla přetrvat na věky,“ vysvětlil nakonec tiše. „Protože nakonec musíš odpustit. Nemůže ti jen tak přestat na někom záležet nebo…“ Nedopo věděl tu větu. „Myslím, že si vždycky budeme rozumět, ať už budeme kdekoli a dělat cokoli. A pokud to tak je, byl bych rád, kdybychom byli kamarádi.“ Podruhé ten večer jsem se nezmohla na slovo. Dobrých odpo vědí existovalo asi sto. Říct mu, že souhlasím. Říct mu, že mu od pouštím. Říct mu, že taky chci, abychom byli přátelé. Přesto jsem ze sebe nedokázala ta slova vypravit a neměla jsem možnost ani uvažovat proč. Kayla sebou náhle v mém náručí trhla, probudila se a zděšeně vykulila oči. „Ahoj,“ ozvalo se. Otočili jsme se. Asi půl bloku od nás byl Dante a mířil si to k nám. S každým jeho krokem se Kayla snažila dostat se od něj co nejdál. Dante celý život prahl po moci a to ho spolu s jeho strašlivými činy poskvrnilo. Kayla to dokázala vycítit, stejně jako vnímala moji auru. Netušila jsem, jaký z toho má pocit, ale příjemný asi nebyl. „Na,“ řekla jsem Sethovi. „Vezmi si ji.“ Nedočkavě se k němu hrnula. Seth si ji vzal a podal mi knihu zrovna ve chvíli, kdy k nám Dante došel. Jednou rukou mě ob jal a dal mi pusu na tvář. „Poslechl jsem si tvůj vzkaz, tak jsem si řekl, že se zastavím. Ahoj,“ pozdravil jakoby mimochodem Setha. Seth mu kývl na pozdrav a křehké přátelství, které jsme mezi sebou znovu začali budovat, se rázem vytratilo. Potřebovala 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174404