11. kapitola „Děkuji, Jonesi,“ řekla Alysa a vystoupila z Richardovy bryč ky. „Vrátíme se za chvilku.“ Kočí smekl klobouk. „Nemusíte spěchat, slečno.“ Alysa následovaná Mary vstoupila do obchodu Daisy Duval lové, aby vyzvedla dvoje nové šaty pro svoji tetu. Ernesta pů vodně chtěla jet také, avšak noční přepadení ji velice rozrušilo. Alysa netušila, zda tetu vystrašily pistole či výhrůžky, nebo to, že se švihácký lupič neobtěžoval ukrást její šperky. Jisté podezře ní ovšem měla. Richard byl zlostí bez sebe, že mu odcizili šest liber, hodinky a báseň, ale kvůli bezpečí ostatních se příliš neznepokojoval. Ne namítl nic proti tomu, že jeho sestřenice pojede do města v ote vřeném kočáru pouze se služebnou a starým čeledínem. Ona sama teď neví, co si má myslet. Proboha, vždyť políbila lupiče – muže, jehož tvář nikdy neviděla a neví, jak se jmenuje. Kdyby ho spatřil zodpovědný člen domácnosti, ihned by volal o pomoc a utekl by. Svému bratranci a tetě sice není příliš od daná, ale to nevysvětluje její chování. Ne že by jí ten tajemný Francouz připadal… neodolatelný, i když jeho hlas se jí líbil. Ne napadal ji jiný člověk, který by vedl svobodnější život než lupič. V jejich polibku ucítila ohnivou jiskru. A jiskru života, což ji ve lice nadchlo. Historka o nočním přepadení se již šířila Lewesem. V obcho dě s oděvy ji musela podrobně vyprávět už dvakrát. Pětice pří tomných dam došla k závěru, že Francouz, jak se mu přezdívá, je určitě francouzský šlechtic zbavený občanských výsad, který jen tak tak unikl Bonapartovi a nyní se snaží sehnat dostatek peněz, aby si mohl odkoupit své pozemky a titul. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174403
„Tohle jste vůbec neřekla,“ zašeptala Mary zpoza několika krabic s klobouky, jakmile vyšly na ulici. „Nic takového nevím,“ opáčila Alysa, která nesla těžké šaty. „To všechno si vymyslely.“ „Ale…“ „Slečno Donnellyová,“ ozval se mužský hlas. Alysa se otočila. Phin Bromley seskočil ze Šafrána. Neubráni la se úsměvu. „Je žlutý.“ Muž se usmál. „Onehdy jste ho obdivovala.“ „Ano, ale myslela jsem, že se mi to zdá.“ Phineas pohladil koně po šíji. „Chudák Šafrán. Je příliš nád herný, aby se tomu dalo uvěřit.“ „Chcete říct, že je příliš zářivý.“ Přistoupil k ní, vzal jí šaty a kráčel k Richardově bryčce. „Dnes ráno se u nás zastavil Donnelly,“ pravil a položil modely na sedadlo. „Jste v pořádku?“ „Ano. Vlastně to bylo docela vzrušující.“ Phin se k ní otočil. „Ukradl vám šperky.“ Jeho vážný, znepokojený výraz ji překvapil. Krátce zaváhala. Za pár dní by mohla říct, že náhrdelník našla v zahradě. „Ma minčiny perly mi budou chybět, ale jsem ráda, že nikdo nebyl zraněn.“ „Vaši spolucestující určitě nereagovali stejně shovívavě.“ Dívka se pousmála. „Máte pravdu.“ Nabídl jí rámě. „Nemáte čas na šálek čaje a sušenky?“ Neměla by se zdržovat. Ernesta by se zlobila, kdyby se hned nevrátila, a dnes večer by nejspíš musela spravovat další hro madu oblečení. Phineas je však jediný člověk, který se jí zeptal na ztrátu, již utrpěla. A lupič není jediný muž, kterého v těchto dnech políbila. Ach, panebože. Dramatici píšou hry o ženách, jako je ona. Nedokáže ani upřímně říct, zda je Phin méně nebez pečný než tajemný Francouz. Spíše naopak. Alysa se do něho zavěsila. „Ale jenom na chvilku.“ „Dobře.“ Přešli úzkou silnici a kráčeli k pekařství na rohu. „Co ten lupič ukradl ostatním?“ „Muži museli obrátit kapsy a lady Klaudii odcizil také šper ky. Potom vzal několik kapesních hodinek a asi dvacet liber.“ 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174403
Phineas jí otevřel dveře a odsunul židli u jednoho ze stolů v přední části. „Donnelly říkal, že to byli Francouzi,“ pozname nal. Sedl si naproti ní a objednal občerstvení. „Vyznělo to tak, že jsem ty žabožrouty pustil do Británie já.“ Dívka si odfrkla. „Richard a lord Charles se chvástali tak, až by si člověk pomyslel, že na nás střílel sám Bonaparte,“ pravila. Jejich pohledy se střetly. „Jsem ráda, že jste tam nebyl,“ dodala tiše. Phin zvedl obočí. „Proč?“ „Poté, co ten člověk zmizel ve tmě, byste se určitě nespokojil s nadávkami. Chtěl byste se s ním prát a on by vás zabil,“ odpo věděla. Při té představě ji zamrazilo po těle. „O tom pochybuji,“ prohodil stroze. „Vím, že jste zkušený důstojník, ale on vypadal hrozivě.“ A velice svůdně, i když ne tolik jako Phineas. Alysa se odmlčela, protože jim prodavačka přinesla konvici s čajem, šálky a talíř tep lých sušenek. „Nechápu, proč by muž ze země, která válčí s naší, tak riskoval a okrádal anglické šlechtice v jejich domovině. Navíc jeho lup nebyl zrovna velký.“ „Třeba čekal, že bude větší,“ řekl Phin a ukousl si kousek su šenky. „Během hodiny odjely od místa, kde se konala taneční zába va, dva tucty kočárů,“ namítla. „Kdyby ti dva chtěli, klidně jich mohli přepadnout víc.“ Muž jí ukazováčkem přejel po hřbetu ruky. „Jsem rád, že se vám nic nestalo,“ zašeptal. Alysa se zachvěla. „Kdybyste před deseti lety beze slova ne zmizel, možná bych uvěřila, že pozornost, kterou mi věnujete, myslíte vážně.“ Phineas jí pohlédl do očí. „Neodjel jsem kvůli vám.“ „Ani jste se kvůli mně nevrátil.“ „Když vám řeknu něco příjemného, pokaždé mi to vmetete do tváře.“ Opravdu to dělá? „Možná je to proto, že jsem nesčetněkrát byla svědkem toho, jak jste z večírku odešel ve společnosti starší nebo vdané ženy.“ „Proboha, to bylo před deseti lety, Alyso.“ 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174403