11. kapitola „Děkuji, Jonesi,“ řekla Alysa a vystoupila z Richardovy bryč ky. „Vrátíme se za chvilku.“ Kočí smekl klobouk. „Nemusíte spěchat, slečno.“ Alysa následovaná Mary vstoupila do obchodu Daisy Duval lové, aby vyzvedla dvoje nové šaty pro svoji tetu. Ernesta pů vodně chtěla jet také, avšak noční přepadení ji velice rozrušilo. Alysa netušila, zda tetu vystrašily pistole či výhrůžky, nebo to, že se švihácký lupič neobtěžoval ukrást její šperky. Jisté podezře ní ovšem měla. Richard byl zlostí bez sebe, že mu odcizili šest liber, hodinky a báseň, ale kvůli bezpečí ostatních se příliš neznepokojoval. Ne namítl nic proti tomu, že jeho sestřenice pojede do města v ote vřeném kočáru pouze se služebnou a starým čeledínem. Ona sama teď neví, co si má myslet. Proboha, vždyť políbila lupiče – muže, jehož tvář nikdy neviděla a neví, jak se jmenuje. Kdyby ho spatřil zodpovědný člen domácnosti, ihned by volal o pomoc a utekl by. Svému bratranci a tetě sice není příliš od daná, ale to nevysvětluje její chování. Ne že by jí ten tajemný Francouz připadal… neodolatelný, i když jeho hlas se jí líbil. Ne napadal ji jiný člověk, který by vedl svobodnější život než lupič. V jejich polibku ucítila ohnivou jiskru. A jiskru života, což ji ve lice nadchlo. Historka o nočním přepadení se již šířila Lewesem. V obcho dě s oděvy ji musela podrobně vyprávět už dvakrát. Pětice pří tomných dam došla k závěru, že Francouz, jak se mu přezdívá, je určitě francouzský šlechtic zbavený občanských výsad, který jen tak tak unikl Bonapartovi a nyní se snaží sehnat dostatek peněz, aby si mohl odkoupit své pozemky a titul. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174403