98
Juliet Grey
rakouské arcivévodkyně nepláčou, alespoň ne na veřejnosti. Mimoděk jsem zvedla ruce, abych účes trochu načechrala, ulevila vlasům od napětí, zmáhal mě pocit, jako by mi natáhli kůži na buben. Jenže ouha, všichni přítomní ke mně upínali obdivné pohledy, na rtech jim hrál široký úsměv – líbila jsem se. Jednalo se sice o mou hlavu, nicméně nečekalo se, že bych na ni mohla mít názor odlišný od hodnocení rakouské císařovny. A matinka se zdála s výsledkem navýsost spokojena, dokonce se usmála (byť sevřenými rty) a nastavila sieur Larsenneurovi ruku k políbení. Potěšením se netajil ani baron Neny. Jménem přítomných dvořanů a diplomatů prohlásil můj účes za dokonale à la mode. „Nepotrvá dlouho a každá vídeňská dívka bude žádat právě jen une coiffure à la dauphine,“ mínil. Pokud se baron jako obvykle nemýlí, napadlo mě, stanou se ony pošetilé nešťastnice módními mučednicemi. Otrocké napodobování mého účesu jim přivodí příšernou bolest hlavy. Jakmile mi dovolili odejít, přezkoumala jsem své vzezření v nástěnném zrcadle a konečně popustila uzdu vzteku, který ve mně kypěl od prvního pohledu na vylepšený účes. Vklouzla jsem do těsně spletených vlasů prsty, tahala, cloumala, dokud se je nepodařilo trochu uvolnit a zmírnit svíravé napětí sužující mou těžce zkoušenou kůži. Následujícího dne sieur Larsenneur, abych užila matinčiných slov, znovu rozehrál svá kouzla. Výsledkem byl týž přísný účes, který mi podle svorného mínění celého dvora tolik slušel. Takhle mě tedy bude monsieur Ducreux portrétovat? Co si asi Ludvík XV. o mé podobence pomyslí? Nepochybně nedokáže uvěřit, že se mi teprve nedávno přehouplo třináct. Čím déle jsem hleděla do zrcadla, tím víc jsem si připomínala přestárlé pětadvacetileté pometlo. Sieur Larsenneur však získal bez ohledu na můj názor pověst kadeřnického génia. Maman neponechala nic náhodě, hned mu nabídla pozici v mé osobní družině. Šlo o poctu vpravdě mimořádnou, nemohl ji tedy odmítnout, i kdyby se kvůli péči o můj upravený zevnějšek musel vzdát veškeré pařížské klientely. Až nadejde čas, sbalí si kartáče z kančích štětin, rozprašovače, papírové natáčky či kadeřící želízka do elegantních truhlic a doprovodí mne do Francie, kde přijme pozici dauphinčina dvorního kadeřníka.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174400