7 Náměstek ministra zahraničí Daniel Congdon vyskočil z křesla s telefonním sluchátkem v ruce. Už v prvních dnech po nástupu k Národní bezpečnostní radě se naučil potlačovat výbuch emocí pomocí fyzického pohybu. Od té doby se v krizových okamžicích vždycky k tomuto prostředku uchyloval, když se potřeboval ovlád− nout. Sebekontrola, nebo alespoň její předstírání, je v mé profesi klíčem ke všemu, pomyslel si, zatímco poslouchal ministrův hlas, který mu popisoval další krizi. „Právě jsem se soukromě sešel se sovětským velvyslancem a oba jsme se shodli, že ten incident musíme za každou cenu udržet v tajnosti. Nejdůležitější teď je najít a vyslechnout Scofielda.“ „Víte určitě, že to byl on, pane? Pořád tomu nemůžu uvěřit.“ „Dokud nám nepředloží nezvratný důkaz, že se v inkrimino− vané době nacházel tisíc mil od Washingtonu, musíme předpokládat, že to byl on. Tak strašný čin nemohl spáchat nikdo jiný než Sco− field.“ V půl deváté dopoledne, v době vrcholící dopravní špičky, za− stavil u brány velvyslanectví Svazu sovětských socialistických re− publik ve Spojených státech žlutý taxík, na jehož zadním sedadle seděl ruský občan – mrtvý. Řidič, který neměl o ničem tušení, přísa− hal, že naložil dva opilce, ne jednoho, i když jeden byl v mnohem horším stavu než druhý. Ale co se s tím střízlivějším sakra stalo? S tím, co mluvil s ruským přízvukem, měl na hlavě klobouk a na očích sluneční brýle, které odůvodnil tím, že ho po noci u vodky píchá ranní slunce do očí. Kam se vypařil? „Kdo byl ten mrtvý, pane ministře?“ „Sovětský zpravodajský důstojník z bruselské rezidentury. Vel− vyslanec bez mučení přiznal, že KGB o jeho pobytu ve Washing− tonu nevěděla.“ „Že by defekce?“ „Tuto domněnku žádné náznaky nepotvrzují.“ „Tak co ho spojuje se Scofieldem – tedy kromě způsobu likvi− dace a doručení mrtvoly?“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174399