se s Lisou Trammelovou pletou? Co když je ta žena doopravdy nevinná?“ Podívala se na mě očima plnýma naivní naděje. Usmál jsem se a pohlédl na Ciska. „Odpověz jí.“ Vyšetřovatel se otočil k naší mladé kolegyni. „Ty jsi v téhle branži nová, holka, takže ti to odpouštíme. Ale tuhle otázku si tady nikdy neklademe. Je úplně jedno, jestli jsou naši klienti vinní nebo nevinní. Za svoje peníze dostanou všichni stejnou službu.“ „To ano, ale…“ „Žádné ‚ale‘ neexistuje,“ navázal jsem. „Tady se bavíme o možných cestách obhajoby. O způsobech, jak klienta co nejúčinněji hájit. Jsou to strategie, jimiž se budeme řídit bez ohledu na klientovu vinu či nevinu. Jestli chceš dělat trestní právo, musíš tuhle věc pochopit. Nikdy se klienta neptej, jestli to udělal, nebo ne. Protože ať ti odpoví jakkoliv, vždycky tě to jen rozptýlí. Tuhle věc vědět nepotřebuješ.“ Koncipientka semkla rty do tenké rovné čárky. „Co ti říká jméno Tennyson?“ zeptal jsem se. „,Útok lehké kavalerie‘?“ „Jak to s tím…“ „,S hledáním příčin oni neobstojí, musí jen zvítězit, či padnout v boji.‘ A my jsme taky taková lehká kavalerie, Bullocksová. Stojíme proti armádě, která má víc lidí, víc zbraní, víc všeho. Naše snažení se většinou rovná sebevražedné misi. Bez šance na přežití. Bez šance na vítězství. Ale čas od času na tebe vyjde případ, kdy jakous takous naději máš. Může být hodně vzdálená, ale pořád je to naděje. A tak ji chytíš za pačesy. Vyrazíš proti nepříteli… a podobné otázky si nekladeš.“ „Myslím, že tam je ‚zvítězit a padnout v boji‘. To je smysl celé básně. Jako že neměli na vybranou, jestli zvítězí, nebo umřou. Oni museli zvítězit a umřít.“ „Hm, takže Tennysona znáš. Ale mně se víc líbí verze ‚zvítězit, či padnout‘. Podstata je taková, že opravdu nevím, jestli Lisa Trammelová zabila Mitchella Bonduranta. Ona tvrdí, že to ne
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174395
udělala, a mně to stačí. Jestli to tobě nestačí, tak ti tenhle případ odeberu a budeš zase dělat na propadlých hypotékách.“ „Ne,“ řekla Aronsonová rychle. „Chci zůstat v týmu. Jdu do toho.“ „To je fajn. Není mnoho právníků, kteří deset měsíců po promoci usedli na židli druhého obhájce v případu vraždy.“ Aronsonová na mě vytřeštila oči. „Druhého obhájce?“ Přikývl jsem. „Zasloužíš si to. Na tomhle jsi odvedla hodně dobrou práci.“ Světlo v jejích očích však rychle pohaslo. „Co je?“ „Já prostě nevím, proč se nemůžeš snažit o obojí. Vložit do obhajoby maximální úsilí, ale zároveň se nezpronevěřit zásadám. A pokusit se z toho získat nejlepší možný výsledek.“ „Nejlepší možný výsledek pro koho? Pro klienta? Pro společnost? Anebo sám pro sebe? Pamatuj si, že ty se zodpovídáš jen svému klientovi a právu, Bullocksová. Ničemu a nikomu jinému.“ Dlouze jsem se na ni zadíval. „A nepokoušej se ve mně probouzet svědomí,“ pokračoval jsem. „Touhle cestou jsem se taky snažil jít. A k ničemu dobrému mě nedovedla.“
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174395
10 Po celodenním zařizování kanceláře jsem se domů dostal až krátce před osmou. Když jsem přicházel ke dveřím, spatřil jsem na schodech vedoucích k přední terase sedět svou bývalou manželku. Hayley s ní nebyla. V posledním roce jsme se několikrát setkali bez dceřiny přítomnosti a já pocítil nadšení z možné vyhlídky na další takové setkání. Po celodenní duševní i fyzické práci jsem byl k smrti utahaný, ale Maggie McTerorsonová mě spolehlivě dokázala vzpružit. „Ahoj, Maggie. Zapomnělas klíče?“ Maggie vstala a já jsem už podle jejího škrobeného držení těla a odměřených pohybů, jimiž si oprašovala džíny, poznal, že něco není v pořádku. Když jsem vyšel na nejvyšší schod, natáhl jsem k ní hlavu k polibku – zatím jen na tvář. Maggie však okamžitě provedla úhybný manévr a moje podezření se potvrdilo. „Aha, tak už vím, od koho to Hayley odkoukala,“ řekl jsem. „Když jí chci dát pusu, taky se mi obratně vyhne.“ „Kvůli tomu jsem nepřijela, Hallere. A svůj klíč jsem nepoužila, protože bys mohl pokládat za střet zájmů, kdybys ve svém domě objevil státní zástupkyni.“ Tím bylo všechno jasné. „Dneska byla jóga? Viděla ses s Andreou Freemanovou?“ „Přesně tak.“ Najednou jsem neměl sílu nechávat se vzpružit. Odemkl jsem dveře jako odsouzenec, kterého potrestali tím, že si musí sám potupně otevřít místnost, ve které mu píchnou smrtící injekci. „Tak pojď dál, ať to máme z krku.“ Maggie McTerorsonová rychle vstoupila dovnitř. Moje poslední poznámka jen přilila olej do ohně jejího vzteku. „To, cos provedl, je opovrženíhodné. Využít naši dceru tak podlým způsobem.“
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174395