soustředit na vyučování, pořád jsem myslela na amberwoodskou posedlost tetováním. Co to znamená? Když začal tělocvik, ulevilo se mi, že jsem v šatně potkala Jill. Obdařila mě znaveným úsměvem a vyšly jsme ven. „Jak ses měla?“ zeptala jsem se. „Fajn,“ odpověděla Jill. „Ne skvěle, ne hrozně. Poznala jsem tolik lidí.“ Neřekla to nahlas, ale její tón naznačoval: Vidíš? Říkala jsem ti, že se budu vymykat. Když začala hodina, došlo mi, že problém není v tom, že se Jill vymyká. Vyhýbala se očnímu kontaktu, byla nervózní a ani se nesnažila s nikým mluvit. Nikdo se jí otevřeně nestranil, ale vzhledem k tomu, co z ní vyzařovalo, nikdo se nehrnul, aby s ní navázal rozhovor. Já rozhodně nepatřím k těm nejspolečenštěj ším lidem na světě, ale pořád jsem se usmívala a snažila se bě hem volejbalového tréninku komunikovat se spolužáky. To stači lo na vykřesání jiskřiček přátelství. Brzy jsem zaznamenala další problém. Celá třída byla roz dělena do čtyř týmů a souběžně jsme hráli dva zápasy. Jill hrála ve druhém zápasu, ale přesto jsem po ní občas pokukovala. Vy padala příšerně a unaveně už po deseti minutách, a to toho ve hře moc nepředvedla. Reagovala pomalu. Několikrát kolem ní proletěl míč, a když si toho náhodou všimla, snažila se ho odrazit dost neohrabaně. Někteří členové jejího týmu si za jejími zády vyměnili rozčilené pohledy. Zaměřila jsem se na svou hru a dělala si o Jill starosti. Soupeři zamířili míčem do místa, kde náš tým neměl pokrytí. Nereagova la jsem tak rychle jako řekněme dhampýr, ale ve zlomku vteřiny mi bylo jasné, že když budu dostatečně rychlá, dokážu ten míč odrazit. Tím jsem šla proti svým přirozeným instinktům, které mi napovídaly: Nedělej nic, při čem by ses mohla zranit nebo ušpinit. Nikdy jsem nereagovala impulzivně a všechno jsem si pečlivě promýšlela. Tentokrát ale ne. Šla jsem po tom míči. Vyskočila jsem a odpálila ho ke spoluhráči, který ho odpinkl zpátky přes síť. Tvrdě jsem ale dopadla na kolena. Nebylo to ladné a třeskly mi o sebe zuby, ale nedopřála jsem soupeřům bod. Moji spolu hráči mě povzbuzovali a já jsem se přistihla, že se směju. Vždyc ky jsem byla vedena k tomu, že všechno, co dělám, musí mít 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174381