„Tohodle? Jo, párkrát. A co má bejt?“ „Znala jste ho?“ „Ani ne. Prostě jsem mu akorát nalívala chlast. Víno, jestli si dobře vzpomínám. Objednával si červené víno. Naše víno je hnusné, ale on ho pil. A choval se docela slušně. Ne jako někteří.“ Sonja ani nemusela vrhat významný pohled do sálu vzadu, aby dala najevo, koho má na mysli. „Ale teď jsem ho už nějakou dobu neviděla. Možná měsíc. Když tady byl naposled, s někým se tu šeredně pohádal. Takže jsem si říkala, že už se tu neobjeví.“ „A co se stalo?“ „Já nevím. Slyšela jsem akorát křik a on se pak najednou vyřítil ze dveří.“ „S kým se hádal?“ „To jsem neviděla. Akorát jsem je slyšela.“ „Nevšimla jste si, že by někdy bral drogy?“ „Ne.“ „Věděla jste, že spáchal sebevraždu?“ Sonja vytřeštila oči. „Hovnajs.“ „Vyšetřujeme jeho smrt… Byla bych ráda, kdybyste se nikomu nezmiňovala, že jsem se vás na něj ptala.“ „Jo, jasně.“ „Můžete mi o něm říct ještě něco?“ „Proboha, dyť já ani nevím, jak se jmenoval. Řekla bych, že tu byl možná tak třikrát. Měl nějakou rodinu?“ „Jo, měl.“ „Ó, to je blbý. To je fakt drsný.“ „Manželku a dospívajícího syna.“ Sonja zavrtěla hlavou a poté řekla: „Gerte ho možná znala líp. To je druhá barmanka. Dělá tu častějc než já.“ „Je momentálně tady?“ „Né, ale za chvilku by měla dorazit. Mám jí říct, ať vám zavolá?“ „Dejte mi její číslo.“ Žena jí napsala číslo kolegynina telefonu. Sachsová se předklonila, ukázala na Creeleyho fotografii a řekla: „Sešel se tu s někým konkrétním, koho jste si zapamatovala?“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174358