„Tohodle? Jo, párkrát. A co má bejt?“ „Znala jste ho?“ „Ani ne. Prostě jsem mu akorát nalívala chlast. Víno, jestli si dobře vzpomínám. Objednával si červené víno. Naše víno je hnusné, ale on ho pil. A choval se docela slušně. Ne jako někteří.“ Sonja ani nemusela vrhat významný pohled do sálu vzadu, aby dala najevo, koho má na mysli. „Ale teď jsem ho už nějakou dobu neviděla. Možná měsíc. Když tady byl naposled, s někým se tu šeredně pohádal. Takže jsem si říkala, že už se tu neobjeví.“ „A co se stalo?“ „Já nevím. Slyšela jsem akorát křik a on se pak najednou vyřítil ze dveří.“ „S kým se hádal?“ „To jsem neviděla. Akorát jsem je slyšela.“ „Nevšimla jste si, že by někdy bral drogy?“ „Ne.“ „Věděla jste, že spáchal sebevraždu?“ Sonja vytřeštila oči. „Hovnajs.“ „Vyšetřujeme jeho smrt… Byla bych ráda, kdybyste se nikomu nezmiňovala, že jsem se vás na něj ptala.“ „Jo, jasně.“ „Můžete mi o něm říct ještě něco?“ „Proboha, dyť já ani nevím, jak se jmenoval. Řekla bych, že tu byl možná tak třikrát. Měl nějakou rodinu?“ „Jo, měl.“ „Ó, to je blbý. To je fakt drsný.“ „Manželku a dospívajícího syna.“ Sonja zavrtěla hlavou a poté řekla: „Gerte ho možná znala líp. To je druhá barmanka. Dělá tu častějc než já.“ „Je momentálně tady?“ „Né, ale za chvilku by měla dorazit. Mám jí říct, ať vám zavolá?“ „Dejte mi její číslo.“ Žena jí napsala číslo kolegynina telefonu. Sachsová se předklonila, ukázala na Creeleyho fotografii a řekla: „Sešel se tu s někým konkrétním, koho jste si zapamatovala?“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174358
„Já akorát vím, že chodil tam. Kde se obvykle poflakují oni.“ Barmanka kývla směrem k zadnímu sálu. Milionář a tahle sebranka? Mohli se dva z těchto chlapů vloupat do domu Creeleyových ve Westchesteru a opékat si v jejich krbu buřty? Sachsová se podívala do zrcadla za barem a prohlédla si stůl oněch mužů, který byl posetý pivními lahvemi, popelníky a ohlodanými kuřecími křidélky. Tihle chlapi museli pracovat v jedné partě. Možná to byli mladí kápové nějaké zločinecké organizace. Po celém městě působila spousta gangů na způsob Sopranových. Obvykle jejich řady tvořili drobní zločinci, ale v mnoha případech byly tyhle malé partičky nebezpečnější než tradiční mafie, která se snažila neubližovat „civilistům“ a držela se dál od cracku, metamfetaminu a temnější stránky podsvětí. Sachsová si lámala hlavu, jaká mohla existovat spojitost mezi Benjaminem Creeleym a gangy. Bylo to těžké. „Viděla jste někdy tyhle chlapy brát marihuanu, koks – nebo jakékoliv drogy?“ Sonja zavrtěla hlavou. „Ne.“ Sachsová se předklonila a zašeptala jí: „Víte, k jaké organizaci patří?“ „K organizaci?“ „Myslím k jakému gangu. Kdo je jejich šéf, komu podléhají? Nevíte o tom něco?“ Sonja chvíli mlčela. Zadívala se na Sachsovou, aby se přesvědčila, zda to policistka opravdu myslí vážně, a pak se rozesmála. „Oni nepatří k žádnému gangu. Myslela jsem, že to víte. Jsou to policajti.“ Hodiny – pachatelovy navštívenky – konečně dorazily od pyrotechniků s negativním nálezem. „Ó, chcete říct, že v nich vážně nenašli žádné mrňavé zbraně hromadného ničení?“ zeptal se Rhyme sžíravě. Byl podrážděný, že vůbec museli hodiny někomu odevzdávat – z čehož vyplývalo riziko kontaminace – a že dorazily s takovým zpožděním. Pulaski podepsal důkazní karty a uniformovaný pochůzkář, který hodiny přivezl, opět odešel. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174358
„Tak se podívejme, co to tu máme.“ Rhyme se na vozíku přesunul k vyšetřovacímu stolu a Cooper mezitím vybalil hodiny z igelitových sáčků. Oba kusy byly naprosto totožné a jediný rozdíl představovala krev, která ulpěla na základně hodin nalezených na molu. Působily starožitně – každopádně nebyly elektrické, ale musely se ručně natahovat. Jejich součástky však byly moderní. Samotný mechanismus byl uzavřen v zapečetěném pouzdře, které pyrotechnici otevřeli, ale oboje hodiny stále šly a ukazovaly správný čas. Jejich povrch tvořilo černě nalakované dřevo a ciferník byl z bílého kovu s patinou. Číslice na ciferníku byly římské a hodinová i minutová ručička – rovněž černé barvy – končily ostrou šipkou. Vteřinová ručička chyběla, avšak oboje hodiny každou vteřinu hlasitě tikaly. Nejzvláštnější na nich bylo velké okénko v horní polovině ciferníku, které ukazovalo jednotlivé fáze měsíce. Uprostřed okénka se momentálně nacházel úplněk vyobrazený jako přízračný lidský obličej s tenkými rty a zlověstnýma očima hledícíma ven. Studený Měsíc v úplňku svítí… Cooper hodiny s obvyklou precizností prohlédl a oznámil, že na nich nejsou žádné otisky prstů a jen minimum stopových důkazů, které vesměs odpovídají vzorkům, jež na obou místech činu odebrala Sachsová. To znamenalo, že žádná stopa nepocházela z Hodinářova automobilu nebo bydliště. „Kdo je vyrábí?“ „Firma Arnold Products. Z Framinghamu ve státě Massachusetts.“ Cooper zadal údaje do Googlu a začal číst z nalezené webové stránky. „Prodávají hodiny, kožené zboží, kancelářské dekorace, dárkové předměty. Pro vyšší vrstvu. Tyhle věci nejsou levné. Nabízejí dvanáct různých modelů hodin. Tyhle jsou viktoriánské. Pravý mosazný mechanismus, dubové dřevo, zkonstruovány podle jedněch britských hodin, které se prodávaly počátkem devatenáctého století. Velkoobchodní cena dělá padesát čtyři dolary. Přímý prodej zákazníkům neprovozují. Musíte si je koupit u obchodníka.“ „Co sériová čísla?“ „Ta jsou jen na strojku. Na samotných hodinách ne.“ „Dobrá,“ řekl Rhyme, „zavolej tam.“ 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174358