DEVĚT
Z
novu jsem zapadla do její mysli a viděla a prožívala všechno, co se děje kolem ní. Opět se plížila na půdu kostela, což jen potvrdilo moje nejhorší obavy. Stejně jako posledně nenarazila na žádný odpor. Dobrý Bože, pomyslela jsem si, copak ten kněz nedokáže lépe zabezpečit vlastní kostel? Za mozaikovým oknem vycházelo slunce a proti světlu se rýsovala silueta Christiana, sedícího na sedátku u okna. „Jdeš pozdě,“ oznámil jí. „Už tady na tebe jakou dobu čekám.“ Lissa vytáhla jednu rozviklanou židli, z níž smetla prach. „Myslela jsem, že tě ředitelka Kirová trochu zdrží.“ Zavrtěl hlavou. „Ani ne. Na týden mě vyloučili a to je vše. Sem jsem se proplížil vcelku snadno.“ Mávl rukou. „Jak vidíš.“ „Divím se, že tě vyloučili jenom na týden.“ Paprsek slunce ozářil jeho modré oči. „Zklamaná?“ Zatvářila se šokovaně. „Vždyť jsi někoho zapálil!“ „Ale ne. Vidělas na něm nějaký popáleniny?“ „Byl celý v plamenech.“ „Měl jsem je pod kontrolou. Držel jsem je od něj dál.“ Povzdechla. „Tos neměl dělat.“ Narovnal se a naklonil se k ní. „Udělal jsem to pro tebe.“ „Tys někoho napadl kvůli mně?“ „Jasně. Pěkně vás s Rose prudil. Zachovala se dobře, ale přišlo mi, že se chystá na ústup. A navíc teď budou všichni mluvit o tomhle a zapomenou na incident s liškou.“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174341