na roku 1948, po zavraždění Jana Masaryka a pádu sociálních demokratů.“ „V jakém smyslu?“ „Zmizel. Poslali ho buď na Sibiř nebo rovnou pod zem. Jeho přátelé si pospíšili: Češi i Rusové mají stejné přísloví: ‚Z hravého štěněte může vyrůst vlk‘, a tak ukryli mladého Havlíčka a kontak− tovali britskou MI6. Někomu se hnulo svědomí, propašovali chlapce ze země a odvezli do Anglie.“ „Tamto s tím štěnětem, co se změní ve vlka,“ prohodil Ogilvie, „to se splnilo, no ne?“ „Dokonce takovým způsobem, že se o tom Rusům ani ne− snilo.“ „A co Websterovi?“ chtěl vědět Miller. „Vychovávali ho přece tady, a zatím byl kluk v Anglii.“ „To byla náhoda. Webster byl za války plukovník v záloze a sloužil ve vrchním velení. Ve čtyřicátém osmém jel i s manželkou služebně do Londýna a jednou, když večeřeli s nějakým jeho zná− mým, se doslechli o malém Čechovi z Prahy, který v té době žil v sirotčinci v Kentu. Slovo dalo slovo – Websterovi neměli děti a chlapcův příběh je samozřejmě zaujal, a tak zajeli do Kentu a vy− slechli ho. Tak to tady stojí – ‚vyslechli‘. Zní to dost chladně, co?“ „Oni zřejmě tak chladní nebyli.“ „To tedy ne. Webster se hned pustil do práce. Falšovaly se pa− píry, překrucovaly zákony, a nakonec sem dítě přivezli s novým jménem. Havlíček měl štěstí – z anglického sirotčince rovnou do vily na předměstí, a pochopitelně na nejlepší školy a na Prince− ton.“ „S novým jménem,“ připomněl Dawson. Daniel Stern se usmál. „Dokud bylo třeba chlapce krýt, plu− kovník se ženou se zřejmě domnívali, že pro Greenwich bude stravitelnější jeho anglická podoba. Všichni máme své libůstky.“ „Proč nepřijal jejich jméno?“ „Nechtěl. Jak už jsem říkal, vzpomínky byly příliš živé. Ne− smazatelné, jak to nazval Paul.“ „Ti Websterovi ještě žijí?“ „Kdepak. To už by jim bylo přes stovku. Umřeli oba začátkem šedesátých let, když Havelock studoval v Princetonu.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174170