„Ten chlap, co mě sleduje, patří k vám, pane Greenbergu?“ „Ano.“ „Nelíbí se mi to.“ „Je mi líto.“ Pat se k němu otočila. „Mohl byste ho prosím odvolat?“ „Nemohl. Ale požádám ho, aby se choval nenápadněji.“ „Aha.“ Vzala ze stolku kabelku, z podlahy zvedla pouzdro s akordeonem a bez dalšího slova vyšla z ložnice. Za pár vteřin oba muži zaslechli přibouchnutí vchodových dveří. „Ta mladá dáma je velmi houževnatá a cílevědomá,“ pozna menal Jason. „Má k tomu dobrý důvod.“ „Jak to myslíš?“ „Domníval jsem se, že si každého, s kým máš co do činění, nejdřív pořádně proklepeš…“ „Pořád ještě nemám všechny informace. Nezapomínej, že jsem náhradník.“ „V tom případě ti ušetřím čas. Koncem padesátých let padl její otec za oběť mccarthyovské hysterii. Vyhodili ho z ministerstva zahraničí. Byl samozřejmě mimořádně nebezpečný. Pracoval tam jako jazykový konzultant. Měl bezpečnostní prověrku na překlady denního tisku.“ „Hovno.“ „To je správné slovo, kamaráde. Zpátky už ho nevzali. Pat ce lou dobu studuje na stipendium a žije z ruky do úst. Na lidi tvého typu je trochu alergická.“ „Vybral sis opravdu dobře, chlapče!“ „A ty sis vybral mě, vzpomínáš?“ Matlock otevřel dveře svého bytu a vešel do předsíňky. Pat odvedla při úklidu vynikající práci, jak ostatně předpokládal. Dokonce pověsila záclony a závěsy. Bylo krátce po třetí – ztratil většinu dne. Greenberg trval na tom, že spolu zajedou do Licht fieldu, kde se Matlock podrobí další lékařské prohlídce. Otřesený, ale provozuschopný, zněl doktorův verdikt. Na oběd se zastavili U Cheshirské kočky. Během jídla Matlock neustále zalétal pohledem ke stolku, kde před čtyřmi dny seděl 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174167
Ralph Loring se složenými novinami. Oběd proběhl v tichu; ne napjatém, oba muži spolu velmi dobře vycházeli, prostě mlčeli, jako by se jejich mozky zabývaly vážnými soukromými úvahami. Cestou zpět do Carlyle Greenberg požádal Matlocka, aby se zdržoval ve svém bytě, dokud se mu neozve. Washington zatím neposlal žádné nové instrukce. Specialisté vyhodnocovali dosud získané informace, a dokud příslušná místa nepotvrdí jeho další zapojení, Matlock zůstane „MS“ – termín mimo strategii připadal profesorovi anglické literatury naprosto dětinský. Nevadí, stejně musí uvažovat o vlastní strategii: Lucas Herron. „Starý moudrý výr“, jedna z hlavních osobností univerzity. Nej vyšší čas se s ním spojit a varovat ho. Stařec se ocitl mimo známý terén a čím dříve získá pevnou půdu pod nohama, tím lépe pro každého včetně Carlyle. Přesto mu Matlock nechtěl telefonovat, nechtěl si domlouvat oficiální schůzku. Cítil, že musí postupovat jemněji, méně formálně. Nemohl si dovolit starého pána poplašit, nesměl připustit, aby mluvil s nesprávnými lidmi. Matlocka napadlo, že se podvědomě staví do role Herronova obhájce. Automaticky tedy počítá s jeho nevinou. Uvažoval, zda má na takový předpoklad právo. Na druhé straně neměl podle civilizovaných pravidel žádné právo domnívat se opak. Zazvonil telefon. Nejspíš Greenberg, pomyslel si. Před chvílí se u domu rozloučili. Doufal, že to není Pat; ještě nebyl na váž ný rozhovor s ní připraven. Neochotně zvedl sluchátko k uchu. „Haló?“ „Jime! Kde sakra jsi?! Volám ti už od rána od osmi! Děláš mi takové starosti, že jsem se u tebe už dvakrát zastavil. Klíč mi dali na správě budov.“ Sam Kressel mluvil zděšeně, jako by univerzita právě ztratila akreditaci. „Je to moc složité, Same, a mně se zrovna teď do vysvětlování nechce. Promluvíme si později. Po večeři k tobě zaskočím.“ „Nevím, jestli vydržím tak dlouho čekat. Panebože! Co to do tebe vjelo?“ „Nechápu, o čem mluvíš.“ „O včerejším večeru v Lumumbově síni.“ „Co je s ním? Respektive, co jsi slyšel?“ 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174167
„Ten parchant Adam Williams si na tebe stěžoval v mé kan celáři. Obvinil tě snad ze všech rasových zločinů kromě podpory otroctví! Tvrdí, že na policii tě neohlásí jen proto, že jsi byl namol opilý! Alkohol tě podle něho zbavil zábran a ty ses projevil jako agresivní rasista!“ „Cože?“ „Rozmlátil jsi tam nábytek, popral ses s několika studenty, roz bil okno…“ „Sakra, Same, přece bys takovým kecům nevěřil!“ „Ale to víš, že ne.“ Kressel už mluvil o něco tišeji. „Jenže to nám, jak jistě chápeš, moc nepomůže. Právě takovým situacím se musíme za každou cenu vyhnout. Polarizace! Po každém vládním zásahu na akademické půdě následuje polarizace.“ „Dobře mě poslouchej, Same. Williamsovo obvinění je od za čátku do konce vylhané. Zastírací manévr. Včera večer do mě na cpali drogy. Nebýt Greenberga, kdo ví, jak bych dopadl.“ „Ach, panebože… Lumumbova síň je na tvém seznamu co? To nám ještě chybělo! Černoši si hlasitě stěžují na rasový útlak. Jen sám pánbůh ví, co bude následovat.“ Matlock se jen s obtížemi nutil ke klidu. „Ukážu se u tebe ko lem sedmé. Do té doby nic nepodnikej, nic neříkej. Teď musím zavěsit. Každou chvilkou má volat Greenberg.“ „Počkej, Jime! Ještě jedna věc. Tenhle Greenberg… Já mu nevě řím. Nikomu z nich nevěřím. Měj stále na paměti, že tvá loajalita patří především Carlyle…“ Kressel se odmlčel, avšak ještě nedo mluvil; Matlock si uvědomil, že pracně hledá slova. „To je trochu divná řeč.“ „Snad víš, jak to myslím.“ „Právě že nevím. Domníval jsem se, že budeme spolupraco vat.“ „Ale ne za cenu rozeštvání univerzity!“ V prorektorově hlase zně la hysterie. „Neboj se,“ opáčil Matlock. „Škola se nerozpadne. Večer se uvidíme.“ Zavěsil, než Kressel stihl něco namítnout. Mozek si potřeboval odpočinout a prorektor pro bakalářské studium nedopřál nikomu klidu, pokud se záležitost týkala jeho domény. Sam Kressel byl 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174167