tajasna vynořil. Se Zachariášem se bude cítit bezpečněji. Jedno ji však zajímalo, a tak mu odepsala. Dneska se mnou mluvil nějaký chlap jménem Brian. Rócha mi tvrdil, že je nebezpečný, ale nevysvětlil mi proč. O co kráčí?
Odpověď přišla obratem. Taky se mi o tom zmiňoval. Někteří lidé nám chtějí překazit, oč usilujeme. Takoví existovali odjakživa. Pro tvoje vlastní bezpečí bude lepší, když budeš tady se mnou. Objasním ti to, jakmile dorazíš.
Rozhodla se, že víc na něj tlačit nebude, a dala se do balení. Dorazila sem ze Španělska před měsícem jen s hromádkou oblečení, protože nečekala, že se tu zdrží dlouho. Její letní šatník nebyl do rakouského počasí to pravé, a tak ji Zachariáš vzal na nákupy. Svou štědrostí ji uváděl do rozpaků, ale ujišťoval ji, že to je to nejmenší, co pro ni může udělat. „Ber to jako kompenzaci za všechnu svoji námahu,“ řekl jí. „Vždyť jsem nic neudělala.“ „To se pleteš. Udělalas toho hodně.“ Ten den se Zachariášem ve Vídni jí připomněl jeden jiný, kdy jí bylo teprve jedenáct. Otec byl projednou doma a vzal ji do nákupního centra. Za pár týdnů jí zase začínala škola, a tak jí chtěl pomoci vybrat nějaké nové oblečení. Procházeli obchody, prohledávali ramínka a regály, zkoušela si různé věci. Nakonec odcházeli s několika plnými taškami. Byl to jeden z těch nádherných dnů, na které nikdy nezapo mene. Otec s dcerou. Co se to mezi nimi stalo? Jak se může něco tak přirozeného tak ošklivě pokazit? Nechtěla si vůči němu vypěstovat nenávist, ale dospěla k ná zoru, že jí nic jiného nezbývá. Byla to její obrana proti trápení, protože špatné vzpomínky nad dobrými převažovaly. 98 n
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174009