STARÝ ZÁKON
Dnes se peníze a dluh dostaly tak daleko a dosáhly tak dominantního postavení ve společnosti, že se skrze operování s dluhem (fiskální politika) nebo úrokem či peněžní zásobou (monetární politika) dá do jisté míry ovlivňovat celé společenské dění. Peníze nehrají jen svou klasickou roli (prostředek směny, držitel hodnoty atd.), ale i roli mnohem větší, silnější: mohou stimulovat, pohánět (nebo naopak zpomalovat) celou ekonomiku. Dokonce existuje jedna ekonomická škola, která má peníze přímo ve svém názvu: monetarismus. Podle učení této školy, zastoupené zejména Miltonem Friedmanem, je správa peněžní zásoby primárním způsobem, jak regulovat ekonomickou aktivitu. To se může dít pouze ve vysoce monetizované společnosti, jejíž klíčovou charakteristikou je závislost na dluzích a úroku. Mimochodem, bankovky a mince (tedy symboličtí nositelé oběživa) nám nepatří.268 Jsou majetkem národních bank, také proto je například nemůžete znehodnocovat (ani si je tisknout, tady prostě konkurence nefunguje).269 Navíc se ani nemůžete rozhodnout peníze nepřijímat, neakceptovat, nerespektovat.
PENÍZE JAKO ENERGIE A HDP JAKO HRUBÝ DLUHOVÝ PRODUKT Dodejme již zde, že odsuzování úroku bylo doménou nejen starozákonní religiozity, ale mělo také silnou antickou tradici, která pocházela z pera Aristotelova. Aristoteles odsuzoval úrok270 nikoli jen z morálního hlediska, ale i z důvodů metafyzických. Také Tomáš Akvinský sdílel stejnou obavu z úroku a tvrdil, že čas nám nepatří, a tudíž nesmíme požadovat úrok. A právě vztah peněz a času je velice zajímavý. Peníze lze totiž považovat za energii, která dokáže cestovat mimo jiné v čase. A je to energie velice užitečná, ale zároveň i nebezpečná. Kamkoliv v časoprostorovém kontinuu ji umístíte, zasadíte, tam se začne něco dít. Peníze jako forma energie můžou cestovat třemi dimenzemi, sociálně-vertikální (mající kapitál půjčuje nema268
„Peníze, pouhý prostředek k získávání jiných statků, začínají být vnímány jako samostatný statek … protože většina lidí se po největší část svého života musí zaměřovat na získávání peněz jako na nejběžnější cíl svého usilování, vzniká představa, že veškeré konečné životní uspokojení je pevně spjato s vlastněním určité sumy peněz: a ty se tak z pouhého prostředku a předpokladu mění v konečný účel. Když je však onoho cíle dosaženo, dostavuje se nesčetněkrát ona smrtelná nuda a zklamání … peníze jsou totiž jen jakýmsi mostem ke konečným hodnotám a na mostě se nedá bydlet.“ Simmel, Peníze v moderní kultuře, 18.
269
Přestože např. F. A. Hayek si přál, aby každá instituce mohla tisknout své peníze, a ty si tak navzájem konkurovaly. O tomto hovoří též Sokol, Moc, peníze a právo.
270
„Vcelku oprávněně je lichva nanejvýše nenáviděna, neboť skrze ni vyplývá zisk z peněz samých a nikoliv z toho, k čemu byly určeny. Peníze byly totiž vynalezeny ku směně, nikoliv ke zvyšování úroku … A tak je tento druh výdělku ze všech možných způsobů obživy nejvíce proti přírodě.“ Aristoteles, Politika, 1258a39– 1258b7. +99 –270
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS173933
PRADÁVNÁ EKONOMIE
jícímu, nakupující prodávajícímu atd.), horizontálně (rychlost a volnost horizontálního, tedy geografického pohybu se stala průvodním jevem – nebo tahounem? – globalizace). Peníze se ale mohou (na rozdíl od lidí) pohybovat i v čase. Snadné a hromadné cestování peněz v této třetí dimenzi prostoru je možné právě díky úroku. Peníze jsou abstraktním konstruktem, a proto je neváže hmota, prostor a dokonce ani čas. V hmotné skutečnosti tedy peníze jakoby neexistují, existují na jiné úrovni, na rovině obecně uznávané (a důvěrou udržované) sociální fikce. Stačí slovo, třeba psaný nebo i verbální slib („rozjeďte to, zaplatím to“), a v Dubaji se může začít stavět megalomanský mrakodrap. Pochopitelně, bankovky a mince časem cestovat nemohou, ale to jsou jen symboly, zhmotnění, ztělesnění či inkarnace maličké části této energie. Díky této vlastnosti peněz můžeme energeticky tunelovat budoucnost ve prospěch současnosti. Dluh dokáže přesouvat energii z budoucnosti do současnosti.271 Naopak spoření dokáže akumulovat energii z minulosti do současnosti nebo budoucnosti. Fiskální a monetární politika není nic jiného než nakládání (hospodaření) s touto energií. Pokud se přesuneme do současné doby, lze tento charakter energie peněz dobře ukázat třeba na statistice HDP. Debata o růstu HDP díky časové neurčitosti peněz tedy často bývá nesmyslná. Růst HDP se totiž dá jednoduše ovlivňovat pomocí dluhu (a to buď fiskální politikou ve formě deficitu, nebo přebytku rozpočtu)272 nebo pomocí úrokové míry (monetární politika). Jaký smysl tedy má statistika HDP za situace násobně vyššího deficitu v jeho pozadí? Jaký smysl má ale měřit bohatství, pokud jsem si na něj půjčil?273 Židé i Aristoteles se chovali vůči úvěru velice obezřetně. Problematika úroku/lichvy se stala jednou z prvních ekonomických debat. Aniž by cokoli tušili o budoucí roli hospodářské politiky (fiskální či monetární), staří Hebrejové možná nevědomky vycítili, že v úroku popisují velice mocnou zbraň, která může být dobrým sluhou, ale zotročujícím (doslova) pánem. Fiskální i monetární politika jsou mocné zbraně, ale jsou také zrádné a my snadno podlehneme klamu. 271
S jistou mírou nadsázky by se dalo říci, že peníze dokážou totéž co alkohol, který má podobnou zvláštní moc. Nedokáže zvýšit celkovou náladu nebo energii dotyčného, ale dokáže přesunout energii z následujícího dne. Jinými slovy „energetická hodnota“ víkendu je konstantní, jen se jí kus přesunul z budoucna (sobotního rána) do současnosti (pátečního večera). Alkohol vyluxuje, stejně jako peněžní dluh, energii ze sobotního rána a přesune ji, investuje ji do pátečního večera. A máme najednou tolik energie, že se až začínáme chovat jinak, mimo naši normu. Jsme troufalejší, více spotřebováváme, ztrácíme zábrany… prostě se dobře bavíme. Alkohol umí přesouvat energii jen napříč malými časovými úseky, nicméně peníze umějí energii přesouvat s mnohem větším dosahem.
272
Státní rozpočty jsou dnes tak veliké, že skrze jejich nevyrovnanosti se dá manipulovat s růstem ekonomiky, tj. buď jej povzbudit, nebo zbrzdit.
273
Příklad: pokud si půjčím 10 procent svého příjmu, asi jen opravdový blázen bude tvrdit, že jsem daný měsíc o 10 procent bohatší nebo přesněji: produktivnější. Nejsem ani o korunu. Ale opticky můj příjem skutečně vzrostl, mohu (díky půjčce!) utrácet o 10 procent více.
+100 –269
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS173933
STARÝ ZÁKON
Je to podobné jako s přehradou. Když ji postavíme, zabráníme obdobím sucha a dobám záplav v údolí; omezíme rozmary a do velké míry předejdeme nevypočitatelným cyklům přírody. Pomocí hráze dokážeme regulovat průtok vody téměř na konstantu. Řeku tím zkrotíme (a navíc z přehrady dokážeme získat energii), zkulturníme ji – již nebude tak divoká, začne se chovat tak, jak si to představujeme my. Respektive bude se nám to tak jistě po nějaký čas jevit. Pokud však vodu nebudeme regulovat moudře, může se stát, že přehradu přeplníme a ta praskne. Konec měst ležících v údolí pak bývá horší, než kdyby tam nikdy žádná přehrada nebyla. Podobně je tomu se správou energie peněz, tedy s fiskální a monetární politikou. Manipulace s přebytky či deficity státního rozpočtu a manipulace s centrální úrokovou sazbou jsou civilizační dary, které mohou sloužit a dělat velké divy. Pokud je však budeme používat nemoudře, může náš konec být občas horší, než kdyby nebyly.
PRÁCE A SPOČINUTÍ: ŠÁBESOVÁ EKONOMIKA Na rozdíl od negativního pojetí práce, jež zastávali staří Řekové (manuální práce je vhodná jenom pro otroky),274 ve Starém zákoně se práce nepovažuje za nic degradujícího. Naopak, podmaňování přírody je dokonce posláním od Boha, které původně patřilo k vůbec prvnímu požehnání člověka. A Bůh jim požehnal a řekl jim: „Ploďte a množte se a naplňte zemi. Podmaňte ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nade vším živým, co se na zemi hýbe.“275
Až po pádu člověka se z práce stalo prokletí.276 Dokonce by se dalo říci, že jde o jediné konkrétní a specifické prokletí, které na Adama (expresis verbis) z úst Hospodinových padlo. Namísto pečování o zahradu Eden nyní „v potu své tváře budeš jíst chléb“.277 Z příjemné, uvolňující, smyslu-plné a smysl-dávající práce (kterou si dodnes mnoho lidí pěstuje před svým příbytkem jako svůj koníček: zahrádkaření), se po pádu stalo prokletí, které je nepříjemné. Žil-li předtím člověk s přírodou v harmonii, tak od pádu s ní musí 274
Zajímavé je uvědomit si, že pokud budeme manuální práci chápat jako práci pro otroky a otroky jako stroje, nebyl Platon tak daleko od pravdy dnešní doby. Skutečně se dnes veškerá manuální práce přenechává strojům a práce, kde je třeba tvořivosti, rozumu či rozhodování svobodné vůle, je rezervována pro lidi. To byla i Platonova představa funkce svobodného člověka (ne-otroka) – intelektuální činnost.
275
Genesis 1:28.
276
Ibid., 3:17–19: „Adamovi řekl: ‚Uposlechl jsi hlasu své ženy a jedl jsi ze stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst. Kvůli tobě nechť je země prokleta; po celý svůj život z ní budeš jíst v trápení. Vydá ti jenom trní a hloží a budeš jíst polní byliny. V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nenavrátíš do země, z níž jsi byl vzat. Prach jsi a v prach se navrátíš.‘“
277
Genesis 3:19. +101 –268
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS173933