STARÝ ZÁKON
Dnes se peníze a dluh dostaly tak daleko a dosáhly tak dominantního postavení ve společnosti, že se skrze operování s dluhem (fiskální politika) nebo úrokem či peněžní zásobou (monetární politika) dá do jisté míry ovlivňovat celé společenské dění. Peníze nehrají jen svou klasickou roli (prostředek směny, držitel hodnoty atd.), ale i roli mnohem větší, silnější: mohou stimulovat, pohánět (nebo naopak zpomalovat) celou ekonomiku. Dokonce existuje jedna ekonomická škola, která má peníze přímo ve svém názvu: monetarismus. Podle učení této školy, zastoupené zejména Miltonem Friedmanem, je správa peněžní zásoby primárním způsobem, jak regulovat ekonomickou aktivitu. To se může dít pouze ve vysoce monetizované společnosti, jejíž klíčovou charakteristikou je závislost na dluzích a úroku. Mimochodem, bankovky a mince (tedy symboličtí nositelé oběživa) nám nepatří.268 Jsou majetkem národních bank, také proto je například nemůžete znehodnocovat (ani si je tisknout, tady prostě konkurence nefunguje).269 Navíc se ani nemůžete rozhodnout peníze nepřijímat, neakceptovat, nerespektovat.
PENÍZE JAKO ENERGIE A HDP JAKO HRUBÝ DLUHOVÝ PRODUKT Dodejme již zde, že odsuzování úroku bylo doménou nejen starozákonní religiozity, ale mělo také silnou antickou tradici, která pocházela z pera Aristotelova. Aristoteles odsuzoval úrok270 nikoli jen z morálního hlediska, ale i z důvodů metafyzických. Také Tomáš Akvinský sdílel stejnou obavu z úroku a tvrdil, že čas nám nepatří, a tudíž nesmíme požadovat úrok. A právě vztah peněz a času je velice zajímavý. Peníze lze totiž považovat za energii, která dokáže cestovat mimo jiné v čase. A je to energie velice užitečná, ale zároveň i nebezpečná. Kamkoliv v časoprostorovém kontinuu ji umístíte, zasadíte, tam se začne něco dít. Peníze jako forma energie můžou cestovat třemi dimenzemi, sociálně-vertikální (mající kapitál půjčuje nema268
„Peníze, pouhý prostředek k získávání jiných statků, začínají být vnímány jako samostatný statek … protože většina lidí se po největší část svého života musí zaměřovat na získávání peněz jako na nejběžnější cíl svého usilování, vzniká představa, že veškeré konečné životní uspokojení je pevně spjato s vlastněním určité sumy peněz: a ty se tak z pouhého prostředku a předpokladu mění v konečný účel. Když je však onoho cíle dosaženo, dostavuje se nesčetněkrát ona smrtelná nuda a zklamání … peníze jsou totiž jen jakýmsi mostem ke konečným hodnotám a na mostě se nedá bydlet.“ Simmel, Peníze v moderní kultuře, 18.
269
Přestože např. F. A. Hayek si přál, aby každá instituce mohla tisknout své peníze, a ty si tak navzájem konkurovaly. O tomto hovoří též Sokol, Moc, peníze a právo.
270
„Vcelku oprávněně je lichva nanejvýše nenáviděna, neboť skrze ni vyplývá zisk z peněz samých a nikoliv z toho, k čemu byly určeny. Peníze byly totiž vynalezeny ku směně, nikoliv ke zvyšování úroku … A tak je tento druh výdělku ze všech možných způsobů obživy nejvíce proti přírodě.“ Aristoteles, Politika, 1258a39– 1258b7. +99 –270
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS173933