What on Earth Have I Done?
194
He redoubled his efforts in practice, falling on loose balls like a Medal of Honor winner might cover a grenade. His upredictable play on the practice squad made the varsity team think hard about what they might face in a real game. They called him “The Bomb,” partly out of amusement, partly out of contempt. Alas, he only practiced. He never played. The team won without him. But it was enough for him to know that at any moment Coach might say, “Take off your glasses and go in and drive them crazy.” The Kid would have erupted off the bench like a gladiator. Coach knew the other team had never come up against a single-minded cockeyed jackrabbit before. He must have laughed whenever he thought about it. The team won the city championship, defeating the other three junior-highs. At the team banquet Coach declared The Kid “Most Valuable Player.” “You never played, but you never let us down,” said Coach. And The Kid never forgot that affirmation. He was probably not the first or the last weird kid for whom a place was found during the career of Coach Price. The man had a gift for turning a loser into a winner. He had a gift for getting a team to appreciate oddball players. And he had a sense of humor. With these strengths, I’m sure that many stories like this one could be told of Coach Price, but it’s the only one I know. This story is not about basketball. This story is about great teaching. It’s about the imagination it takes to respect kids and find a place on the team, even for the least of them. This
Co jsem to proboha udělal?
Při tréninku zdvojnásobil úsilí. Za volnými míči se vrhal, jako když vyznamenaný vojín zachytává letící granáty. Jeho nevyzpytatelný výkon při tréninku vedl k tomu, že spoluhráči dost přemýšleli, jaké to asi bude při opravdovém zápase. Říkali mu Bomba, sice z legrace, ale také se na něj dívali skrz prsty. Kluk ovšem do zápasu nikdy nenastoupil, zůstal u tréninků. Družstvo vyhrávalo bez něj. Jemu ovšem stačilo, že Trenér kdykoliv mohl říct: „Sundej si brejle a jdi na to. Ať se z tebe zblázněj.“ To by pak z lavičky vyrazil jako gladiátor. Trenérovi bylo jasné, že se soupeř s umanutým, šilhavým králíkem ještě nikdy neutkal. Vždycky ho ta představa rozesmála. Družstvo vyhrálo městský přebor – porazilo tři jiné školy. A na slavnostním večírku družstva vyhlásil Trenér Kluka „Nejužitečnějším hráčem“. „Nikdy jsi nehrál, ale nikdy jsi nás nezklamal,“ řekl doslova. A Kluk na tu pochvalu nikdy nezapomněl. Zřejmě nebyl první ani poslední podivný basketbalista, pro kterého Trenér Price během své dráhy našel v družstvu úlohu. Ten člověk měl zvláštní dar: z neúspěšného kluka udělal vítěze. Měl dar přimět družstvo, aby mezi sebe přijalo i hodně podivínské hráče. Navíc měl smysl pro humor. Jestliže měl tyto vlastnosti, tak vůbec nepochybuju, že by se o Trenéru Priceovi dalo vyprávět mnoho podobných historek, jenže já znám jen tuhle jednu. Nejde v ní o košíkovou. Nýbrž o velkého učitele. Jde o fantazii potřebnou k respektování dospívajících a k nalezení místa v kolektivu pro každého, dokonce i pro
195
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS173753
What on Earth Have I Done?
story belongs to Coach Price, and I’ve often wondered how he might have told it. But I am certain of the long-lasting effects of the story. I was The Kid. I remember.
196
Co jsem to proboha udělal?
toho posledního. Tento příběh patří Trenéru Priceovi; nejednou jsem si říkal, jak by to asi vyprávěl on sám. Zato vůbec nepochybuju, že tento příběh ještě velmi dlouho rezonoval. Ten Kluk jsem totiž byl já. Dobře se na to pamatuju.
197
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS173753
What on Earth Have I Done?
The Last Stages of Life and Why a Limited
Životní etapy a proč omezené možnosti ulovit lva
In the Hindu tradition the fourth and final stage of life is the time to give away your possessions and wander around as a naked holy man. Or live as a reclusive hermit. In other words, when you’re old and in the way, get out of the way. Not a bad idea, but not my style. Quite by accident, an African approach came calling. Having run out of anything to read, I browsed a neighbor’s bookshelves one night and found a huge volume on the Maasai – the African tribe living astride the Kenyan-Tanzanian border. Exhaustive text and pictures and illustrations. A late-night read. What I found was inspiring. In the Maasai tradition, the final stage of life is that of Senior Elder. I quote: “Admired and treated with great deference by all younger persons, The Maasai Elder looks forward to an old age not of isolation and fear but of continuing involvement in the life of the people.” Yes. Better idea. Furthermore, I learned that if I were a Maasai elder, I would have plenty of cattle by now. Several wives would do all the work, including keeping the house tight and cozy by regularly smearing fresh cow dung over walls. I would wear elaborate beaded jewelry, coat my head with red ocher paint every morning, and decorate my ears with beads and bones. Around my shoulders would be flung a red-and-black blanket, with a red-and-white plaid sarong and a lion-skin toga to complete the outfit.
Podle hinduistické tradice je čtvrtá a poslední životní etapa časem, kdy je třeba rozdat majetek a toulat se po světě nahý coby svatý muž. Případně žít jako poustevník. Jinými slovy: když jste starý a překážíte, přestaňte překážet. Nápad to není špatný, ale mně osobně nevyhovuje. Zato mě čirou náhodou oslovilo africké řešení. Najednou jsem neměl co číst a jednoho večera jsem brousil v sousedově knihovně; našel jsem velkou knihu o Masajích, africkém kmeni, který žije na obou stranách keňsko-tanzanské hranice. Vyčerpávající text, fotky a obrázky. Skvělé čtení před usnutím. Narazil jsem na velmi inspirativní věci. V masajské kultuře je závěrečnou životní etapou člověka „starší starší“. Cituju z té knihy: „Všechny mladší osoby je obdivují a přistupují k nim se značnou úctou. Nejstarší Masajové se na své poslední roky těší, protože nezažijí izolaci a strach; právě naopak: i nadále zůstávají zapojeni do běžného života.“ Ano. To už je lepší. Mimoto jsem se dozvěděl, že kdybych byl starý Masaj, měl bych opravdu hodně dobytka. Několik manželek by vykonávalo všechny domácí práce, tedy bych například měl pořád útulný příbytek, protože by po stěnách pravidelně roztíraly čerstvý kravský trus. Nosil bych složité šperky z korálků, každé ráno bych si na hlavu nanesl červenookrovou barvu, uši bych měl ozdobené korálky a kůstkami. Přes ramena bych si přehazoval červenočernou deku; s červenobíle kostkovaným sarongem a hábitem ze lví kůže by byl můj ohoz úplný.
Opportunity for Lion Hunting Limits Mine
198
Co jsem to proboha udělal?
omezují i ty moje
199
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS173753