Arma virumque cano, / Troiae qui primus ab oris Italiam fato / profugus Laviniaque venit litora, multum (i)ll(e) et / terris iactatus et alto vi superum, / saevae memorem / Iunonis ob iram, multa quoqu(e) et bello / passus, dum conderet urbem…
§ 21 Jambický trimetr Druhým nejdůležitějším rozměrem ionské časomíry byl jambický trimetr. Za jeho objevitele (či prvního klasika) je pokládán Archilochos, básník první poloviny 7. století př. n. l. U něj a jeho následovníků (jambografů) to byl rozměr recitativně-mluvních lyrických básní, často se satirickým odstínem (odtud spojení útočné jamby). Z lyriky přešel jambický trimetr do dramatu, tragédie i komedie, v němž se stal základním rozměrem dialogických částí. (V přestávkách mezi dialogy se zpívaly sborové písně, které pochopitelně nebyly v jambickém trimetru, ale ve složitých lyrických rozměrech, § 17). Z řecké do latinské poezie přešel jambický trimetr ještě dříve než hexametr – s prvními překlady řeckých tragédií a komedií na konci 3. století př. n. l. Veršované drama předtím v Římě neexistovalo, a tak zatímco hexametr vytlačil původní saturnský verš, jambický trimetr zaujal prázdné místo. Stavba jambického trimetru byla dipodická: tři dipodie po dvou jambických stopách, v každé dipodii mohl být první (ne však druhý) jamb nahrazen spondejem. Dostáváme tak posloupnost slabik x – ∪ –, která se třikrát opakuje: právě proto se verš měří třemi dipodiemi, a ne šesti stopami: dipodie jsou v něm
101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS173711
stejnorodé, zatímco stopy nikoli. Cézura je uprostřed verše, ale pochopitelně ne mezi třetí a čtvrtou stopou, ale roztíná jednu z nich tak, aby byl začáteční půlverš ve vzestupném rytmu a druhý půlverš v rytmu sestupném. Most je pouze na konci verše a slouží k vnitřnímu upevnění poslední dipodie (Porsonův zákon), jeho fungování je však složité a nebudeme se mu tady věnovat. V trimetru se vyskytovaly nestejnoslabičné záměny: dlouhé slabiky se mohly nahrazovat dvěma krátkými. O tom, kterých dlouhých slabik se to týkalo, rozhodoval žánr. V hexametru byly počet i místo nestejnoslabičných záměn stejné jako ve verši vysokého eposu, tak ve verši nízké satiry. Jinak to bylo v jambickém trimetru, v němž můžeme rozeznat tři stupně uvolnění: verš lyriky a tragédie, verš řecké komedie a verš latinské komedie. Ve verši lyriky a tragédie se mohly na dvě krátké slabiky rozložit pouze sudé, krátké dlouhé slabiky, a to pouze jednou (ve výjimečných případech dvakrát) v jednom verši a jen tak, aby mezi dvěma vzniklými krátkými slabikami nebyl mezislovní předěl, čímž se do jisté míry uchovával dojem jejich původní jednoty. Ve verši řecké komedie se mohly na dvě krátké rozložit i všechny obojetné slabiky a analogicky k nim se mohly závazně krátké slabiky zaměnit dvojicí krátkých (ale ne dlouhou!) a těchto nestejnoslabičných záměn mohlo být ve verši podle potřeby víc; vzniklé dvojice krátkých slabik mohly být libovolně rozděleny mezislovním předělem. Volnost variací tu byla tedy již daleko větší, ale rozdíl mezi první a druhou stopou dipodie se ještě zachoval. Ve verši latinské komedie nakonec odpadl i poslední rozdíl v realizaci lichých pozic verše: v řecké komedii se mohly obojetné slabiky realizovat trojím způsobem (krátká, dlouhá, dvě
102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS173711
krátké slabiky), zatímco závazně krátké jen způsobem dvojím (krátká, dvě krátké slabiky); v latinské komedii se trojím způsobem realizovaly i tyto. Tak se setřel rozdíl mezi první a druhou stopou dipodie a všechny stopy variovaly stejně, tudíž výraz trimetr, tridipodický verš, ztratil svůj smysl a verš latinské komedie se také méně často označuje počtem dipodií a častěji počtem stop – senár, šestistopý verš. Z toho, co jsme uvedli, je zřejmé, kolik rozmanitých možností nabízí verš tak bohatý na nestejnoslabičné záměny. Toto bohatství je ohraničeno jen dvěma tendencemi: zaprvé se básníci snažili, aby za sebou v řadě nenásledovaly více než tři krátké slabiky, zadruhé aby se nestejnoslabičné záměny soustředily na počátek a prostředek verše (konkrétně do první stopy a stopy po cézuře) a v poslední dipodii se nevyskytovaly vůbec. To vše posiluje nestejnoslabičnost a dává trimetru pružnější rytmus, než měl hexametr. Velmi jasně lze tedy pocítit rozdíl mezi pravidelným veršem tragédie a uvolněným veršem komedie. Následující příklad pochází ze začátku Sofokleovy tragédie Král Oidipus: Ó tekna, Kadmú tú palai neá trofé, –– ∪– –/– ∪– ∪– ∪– tinás poth’ hedrás tásde moi thoazete ∪– ∪– –/– ∪– ∪– ∪– hiktériois kladoisin exestemmenoi? –– ∪– ∪– ∪/– –– ∪– Polis d’ homú men thýmiámatón gemei, ∪– ∪– –/– ∪– ∪– ∪– homú de paiánón te kai stenagmatón… ∪– ∪– –– ∪/– ∪– ∪–
103
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS173711