Arma virumque cano, / Troiae qui primus ab oris Italiam fato / profugus Laviniaque venit litora, multum (i)ll(e) et / terris iactatus et alto vi superum, / saevae memorem / Iunonis ob iram, multa quoqu(e) et bello / passus, dum conderet urbem…
§ 21 Jambický trimetr Druhým nejdůležitějším rozměrem ionské časomíry byl jambický trimetr. Za jeho objevitele (či prvního klasika) je pokládán Archilochos, básník první poloviny 7. století př. n. l. U něj a jeho následovníků (jambografů) to byl rozměr recitativně-mluvních lyrických básní, často se satirickým odstínem (odtud spojení útočné jamby). Z lyriky přešel jambický trimetr do dramatu, tragédie i komedie, v němž se stal základním rozměrem dialogických částí. (V přestávkách mezi dialogy se zpívaly sborové písně, které pochopitelně nebyly v jambickém trimetru, ale ve složitých lyrických rozměrech, § 17). Z řecké do latinské poezie přešel jambický trimetr ještě dříve než hexametr – s prvními překlady řeckých tragédií a komedií na konci 3. století př. n. l. Veršované drama předtím v Římě neexistovalo, a tak zatímco hexametr vytlačil původní saturnský verš, jambický trimetr zaujal prázdné místo. Stavba jambického trimetru byla dipodická: tři dipodie po dvou jambických stopách, v každé dipodii mohl být první (ne však druhý) jamb nahrazen spondejem. Dostáváme tak posloupnost slabik x – ∪ –, která se třikrát opakuje: právě proto se verš měří třemi dipodiemi, a ne šesti stopami: dipodie jsou v něm
101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS173711