49 Snoubenka pana van der Burg-Zethovena je zděšena při pohledu na všechny ty hlídače. Jsou po zuby ozbrojeni a je jich pořád víc: má tím pokaženou snídani. Pokaženou zahradu, vilu, uměleckou sbírku. Nutí ji to dívat se realitě přímo do očí. Vše, co ji obklopuje, je tím poznamenáno, protože nikdo netuší, co by se jí mohlo stát. Ti hlídači vděčí za svou existenci potenciálnímu nebezpečí, jež zároveň zosobňují. Svou přítomností vyvolávají představu zvěrstev, která ji mohou potkat v jakékoli podobě a ukončit to, co pro ni představuje bezpečí, co považuje za svůj život. Všechno, čím je. Požádá služebnou, aby zapnula výsuvnou markýzu. Možná by dala přednost životu bez nájemných strážců. Mohla by si namlouvat, že je nepotřebuje, že stav blaženosti, jehož se jí dostává, nikdy nepřestane existovat. Přece se za celou tu dlouhou dobu nic nestalo. Postupně by pozapomněla na hrozící nebezpečí, utvrzovala se v iluzi. Ani jednu klidnou vteřinu by si nenechala otrávit. Až by se jednoho dne všechny vyčerpaly.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS173511