Kameny „Tak zítra už jsou tady, holky,“ dočetla babička Kokešová telegram. Táta s mámou se po půl roce vrátí z Německa. Jak strašně se mi už stýskalo. Naštěstí nám děda večer co večer před spaním vyprávěl o zahradě s tajemnými balvany. Říkal, že pod nimi se v noci otvírají chodby, co vedou k lidem, které nejvíc milujeme, ať už jsou kdekoliv. Přitiskla jsem se ke své milované sestřičce Evelíně a zavřela oči. Kdyby těch pohádek nebylo, asi bych se uplakala steskem. Takhle stačilo si večer v posteli představit, že až usnu, vyjde z kouzelné zahrady maminka a bude nás celou noc hladit po vlasech, dokud se zase neprobudíme. „Skoč k Jarce pro droždí,“ řekla babička. „Něco dobrého tátovi a mámě upečeme.“ A pak ještě dodala, abych se nikde necourala, že možná přijde bouřka. Z dálky už bylo slyšet dunění. V krámku „u Jarky“ dole v ulici nikdo nebyl. Chvíli jsem tam bezradně stála. Zdálo se mi, že vzadu někdo poslouchá rádio, a tak jsem hodně nahlas pozdravila. Nějakou chvíli trvalo, než se objevila prodavačka, která už se léta nejmenovala Jarka, nýbrž paní Borgesová. Vypadala nějak divně. Obvykle se totiž usmívala. Vždycky se mě ptala, jak se po prázdninách těším do školy. Jenže teď neříkala nic. A tak jsem začala sama, že už mám připravenou aktovku. Chtěla jsem ještě dodat, že máma mi přiveze z Německa penál s dvacetibarevnou propisovačkou, ale v tu chvíli se regály v obchodě roztřásly
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS173099