„Shakespearův den“, který pro ni celý rok býval tím nejhezčím. Jenže už to dál takhle nechtěla. Ale opravdu ne? Jorga si uvědomila, že právě v téhle čtvrti Robert Rohanský někde bydlí. Co když večer přece jen přijde a všechno začne nanovo? Raději znovu prozvonila Míšu. Soustředila se na monotónní zvuk telefonu, pod nímž vnímala jako kulisu bzučení včel v lipách nad sebou, přerušované občasnými poryvy sílícího větru. Zvedla hlavu. Sluníčko sice ještě svítilo, ale nebe na obzoru začínalo výhružně černat jako nejhlubší temnoty bájné krajiny za řekou Styx. Tak nějak si Jorga představovala, že vypadalo světlo v říši boha podsvětí, když se Orfeus ubíral s Eurydikou za zády zpátky ze země stínů mezi živé. Co asi dělá Thomas Helsingor, který jí včera večer tak zapáleně o Orfeovi vyprávěl? Proč Dánovi už dnes nestojí ani za krátkou odpověď?! Z přemýšlení ji vytrhlo pípnutí zprávy, která přilétla větrným éterem od Roberta: „Budu celou noc čekat u tvých dveří,“ četla. „Mezi nebem a zemí, mezi životem a žitím, mezi nicotou a láskou, v mezičasu meziživota. Kde jsi?!“
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS173098